O dorývání (toolingu) mincí a jak ho rozpoznat – dokument PDF

Ahoj,

po hovorech s kolegy o dorývaní mincí jsem se pokusil sepsat článek na toto téma. Článek se věnuje tématu, jak tooling rozetnat. I když jde hlavně o praxi, článek nastiňuje základy, které mohou pomoci. Naleznete je v PDF formátu na

http://mince.300ad.com/download/o_doryvani_minci_a_jak_ho_rozpoznat.pdf (1.3MB)

Móda „restaurovaných“ mincí

Začínají se nějak moc objevovat mince, které mají v popisku uvedeno, že mince byla restaurována. Co to znamená?

Bohužel nic jiného, než že byla upravena a tedy je dorývaná. Neboli je to takové nenápadné krytí, že Vám prodejce nabízí přerytou minci, která je blíž falzu než pravé minci. Nedovolí si to nenapsat, protože by to bylo klamání kupujícího, vždyť se pod tento popis dá schovat úplně vše. Ne. Je to chyba. Prodejce by měl jasně napsat, že mince je dorývaná.

Přikládám obrázky mince takto nabízené, která byla razantně přeryta:

"Restaurovaná" mince

„Restaurovaná“ mince

"Restaurovaná" mince

„Restaurovaná“ mince

Řekni, kde ty ceny jsou..

Tak tu mám pro Vás opět jeden ekonomický minipříspěvek.

Pokud by se z vývoje cen antických mincí daly vyčíst případné problémy v ekonomice a snahy investorů ulít do něčeho peníze, vše by nasvědčovalo tomu, že nás čeká velmi brzy krize. A to opravdu velká krize. Vývoj cen ukážu na zajímavé sérii mincí.

Určitě znáte „cestovní“ denáry Hadriana. Kdo nezná, tak jsou to denáry se jmény provincíí jako Egypta, Itálie, Hispánie, Germánie, Asie atd. Tyto mince na reversu zdobí jméno provincie (nebo jak je to u Nilu jméno řeky) a postava, která danou provincii zastupuje. Například pro Egypt a povodí Nulu je to personifikace Nilu (NILVS). Tyto mince jsou zajímavé a poměrně atraktivní. Ještě před pár lety bych na takové mince v pěknám stavu přihazoval 120-180 eur. Dokonce vlastním dvě a každá mě stála pod 100 eur. Před nějakými 2 lety jsem si všim, že 180e už stačit nebude. Najednou ceny skákaly třeba na  250-350 eur.

O víkendu šla aukce Savocy. Já ráno před ní koukal na ceny a šly tam 3 tyto ražby v pěkném stavu za 650 až 850 eur (ceny bez poplatků). Uff, trochu mě to zarazilo. Mince pěkné, to jo, ale přece jen se objevují v každé druhé aukci.  Pro porovnání (s další aukcí) přidávám link na NILVS, ten šel za 750 eur + poplatky:

https://www.sixbid.com/browse.html?auction=5773&category=190981&lot=4829402

Řekl jsem si, že lidi nějak blbnou, ale že za pár dní jde aukce Kuenkera, kde je celá plejáda těchto mincí a tam to bude určitě bez těchto excesů.

Ano, mýlil jsem se.

Mince u Kuenkera byly super, to se musí nechat. Ale ty ceny.. Dosažená cena většiny těchto mincí začínala na 1000 eur, GERMANIA dokonce za 1600 eur + poplatky. Za tu cenu se dá sehnat pěkný vzácný panovník nebo i aureus ve slušném stavu. NILVS tam šel mimochodem za 1200 eur + poplatky:

https://www.kuenker.de/en/auktionen/stueck/219476

Bohužel tento šílený vývoj jde tak nějak komplexně celou antikou, nebo alespoň římským císařstvím, které sleduji. Asi lidé mají moc peněz a je jim to jedno, jestli minci koupí za trojnásobek ceny. Přitom se říká, že sběratelů ubývá. Nechci vyvolat paniku, pořád se dají sehnat pěkné mince za dobré ceny. Jen je to pořád vzácnější a vzácnější.

A já k tomu dodávám: Doháje kde jsou tito kupci, když prodávám něco ja? 🙂

Rozšíření falz na Internetu

Taková zajímavost ohledně padělků:

Je neuvěřitelné, kolik jich všude je. Já si pamatuji, a není to tak dávno, kdy sice na španělském eBayi bylo vždy spousta padělků, ale například na anglickém jen velmi zřídkla a i ty měli obvykle v textu info, že se jedná o kopie. Během pár let je anglický eBay padělky zahlcen. Když jsem ho dnes procházel, bylo jich tam snad více jak pravých mincí. Je to zarážející stav.

Dněšní průměrna eBay stránka z UK

Už jsem četl i nářek anglických prodejců antiky specializující se na eBay, jak je padělky ničí. Začínající sběratelé kupují „levné“ padělky, protože si myslí, že jsou pravé a že udělali skvělý obchod. Tím se snižují prodeje těm seriózním prodejcům. Ale mnohem smutnější je to, že část takto nachytaných začátečníků  po zjištění svého omylu od sbírání mincí odejde. Vlastně se jim nedivím.

Zajímavé také je, že spousta prodejců falz má skvělá hodnoceni. Možná opravdu kupující žijí ve velkém bludu a nechtějí si přiznat, že ta mince koupená za třetinu ceny je padělěk. Ehm.

Dá se s tím něco dělat? Toť otázka. Ale pokud si aukční portály či policie nenajme experty, tak asi nic.

Jediná pozitivnější zpráva je, že u nás těch padělků je ještě pořád poskrovnu. No dejme tomu trochu času.. 🙂

Nález mincí k pláči?

Před několika lety jsem zaregistroval zajímavý nález stříbrných siliq a miliarensu v Anglii. Mohlo jich být pár desítek. S nálezcem jsem dokonce mluvil. Snažil se mince prodat (což je v Anglii legální, mince měly být zdokumentované). Později je dal do jedné z anglických aukcí. V obojím případě chtěl za mince docela velkou sumu (i v aukci byla velká volačka) a mince se mu zjevně nedařilo prodat. Následně jsem o nimcích nějaké dva-tři roky neslyšel, až jsem je záhlídl rozprodávat na ebayi. Poznal jsem je hned.

Mince totiž měly tu smůlu, že byly zkorodované. Kamarád o podobných mincí mluvil jako schnilých. I když siliquy mají docela velký obsah stríbra, u určitém prostředí dokážou významě zoxiduji a to nejen na povrchu, ale hlavně uvnitř. A podobně jak u zelené nemoci (green disease) se tak může stát, že minci drží pohromadě jen vrchní vrstva. Tato vrstva je ta, na niž při ražbě působí největší tlaky (a i teploty při nahřátí střížku) a tak můžeme mít pocit, že je kvalitnější než jádro mince, což vlastně je i pravda. Někdy jsou navíc mince máchány ve stříbře, takže ta vrstva může být opravdu dost odlišná od jádra. Vykorodovaná mince může dokonce vypadat jako suberát, i když jim není.

Mince může vypadat jako suberát

Pokud je mince napadena a zevnitř „sežrána“, je pak tatko vrstva to nejpevnější. Kolikrát stačí málo a mince se rozbije – například ťuknutí, upadnutí mince na zem a pod. A právě takto prožrané jsou i mince z tohoto depotu a využívám ho jako ukázku, na co si dávat pozor. Neříkám, že prožrané mince jsou úplně nehodnotné. Historickou a potažmo i ekonomickou cenu mohou pořád mít, mohou být i chloubou sbírky, ale musíte na ně dávat velmi dobrý pozor. Ale to by se mělo dávat na všechny mince, protože u některých nevíte, jak na tom jádro opravdu je. Kdyby mince níže nebyla obouchaná, vypadala by v bezvadném stavu.

Jde vidět, že jádro může mít až houbovitou drolivou strukturu

Zajímavost na závěr – prožraná mince se někdy dá poznat podle cinkání. Pokud minci roztočíte na stole a následně posloucháte její zvuk, zdrava mince ho má čistý zvonivý, sežraná škaredý šumivý. Ale nedá se tím vždy řídit, protože stačí prasknutí po ražbě a mince může mít zvuk špatný, i když je jinak v pořádku. Silné mince mají zvuk také špatný.

Řekni, kde ty ceny jsou, co se s nimi mohlo stát?

Dnes něco o jedné zajímavé aukci.

V pátek jela druhá část „německé aukce francouzského původu“ Paul-Francise Jacquiera. Proč ji zmiňuji? Protože se tam mimo jiné dražila zajímavá sbírka antoninianu 3. století, která obsahovala množství vzácných i (relativne) unikátních mincí. Vzhledem k tomu, že toto období mám rád a dokonce sbírám Galliena a Proba na typy a významné varianty, tak jsem se jal této aukce natěšeně zůčastnit. Tolik zajímavých antoninianů z tohoto období jsem v aukci neviděl možná více jak deset let.

Hned při první položce, na kterou jsem přihazoval (běžný typ antoninianu Galliena s ale velmi zajímavou bustou), mi aukce naznačila, že něco není v pořádku. Cenu tohoto Galliena jsem odhadoval na 150-180 euro. Měl jsem fakt špatný odhad, šla na 850 + poplatky. Skoro 30 tisíc za galliena, no slušný začátek.

Gallienova zajímavá busta, 30.000 Kč

Lidi se určitě vystřílí a snad se uklidní nebo jim dojdou peníze. Položek je několik stovek.

Nedošly.

Naprostá vetšina mincí šla nejméně ve stovkách eur (pro ty, kteří nemají přehled, tak cena pěkného běžného Proba je tak 40 eur). Pro zajímavost zde je obrázek Proba, který je podle mě běžný, má cenu tak 60 eur. No dobře, pochopím 120 + poplatky. Jenže šel za 1.200 euro. Šílenost? Možna. Celou akci jsem nesledoval a ještě si v klidu výsledky projdu, ale těch uzemňujících mincí tam bylo více. Poprvé v životě jsem viděl jít antoninian Aureliana za 18.000 eur. Ne, to není chyba. OSUMNÁCT TISÍC! Za to mám tři krásně zlaté auree. Ufff.

Probus za cca 40.000 Kč

 

Aurelian za bezmála 600.000 Kč!

Ano, tento Aurelian je vzácný, pochopil bych cenu 150 eur, ale tuhle? Vždyť jsou to panovníci, kteří mají stovky i tisíce typů a variant mincí (Probus či Gallienus jich má každý cca 10.000 variant), takže je pořád co sbírat.

Asi bych měl napsat něco o tom, proč tomu tak je. To by bylo asi na dlouho a ne úplně je to jasné. Vyhledem k tomu, že nárůst cen je v posledních pár letech celkem dramatický, pravděpodobně jde o kombinaci bohatých šílenců, (šílených) investorů, či snad i předpokládaný pád světové ekonomiky.

Až zveřejní na sixbidu dosažené ceny, doporučuji se na mince podívat. Když překonáte cenovou hrůzu, uvidíte tam spoustu zajímavých variant antoninianů z konce jejich dominance.

 

Upravovaný aureus Galliena

Je léto, práce na zahradě mi dává zabrat, na mince není moc času. Ale pomalu nám začíná podzimní aukční sezóna, tak něco na procvičení:

V Romě se právě draží aureus Galliena, bohužel je upravovaný – jednak jsou vyhlazený důlky v ploše (nejspíše po ůderech), navíc má i dorývanou bustu na několika místech – nejvíce je to patrné na ústech (došlo tam k odebrání materiálu vzniklého snad kvůli poškozenému razidlu) . Dále jsou docela významně upravovány vlasy. Škoda.

Dorývaný aureus Galliena z Roma Numismatics 2018

Původní aureus Galliena z roku 2012

Důležité – určování pravosti

Ahoj,

důležité informace pro všechny, co mi posílají dotazy o potvrzení pravosti antických mincí:

Odpovím Vám rád a zdarma a většinou rychle, ale doporučuji posílat dotazy pokud možno před koupí. I pro mě je těžké Vam zdělovat, že jste vyhodili pár tisíc za padělek a hlavně si ušetříte problémy. Bohužel s roustoucí kvalitou padělků se objevují pravidelně i u velmi seriozních prodejců a ve velkých aukcích, protože ne každý obchodník se na padělky specializuje.

Dále prosím překontrolujte kontakt na sebe. Není nad to 15 minut psát pul stránkový rozbor a pak zjistit, že jste napsali špatný email. Někdy je chyba jasná a správný email rozlousknu, někdy ale ne. Pokud nedostanete odpověd do pár hodin, email jsem nedostal, nebo naopak nejde odpovědět.

Dík!

Patina

Sesterc Volusiana s pěknou zelenou patinou a zbytky nečistot s barvou písku

Patina je tenká vrstva na povrchu mince, která vznikla reakcí kovu s prostředím. Patina nejen že dává minci ušlechtilý vzhled, ale taky ji chrání před okolními vlivy, a to zvláště u bronzových mincí. Patina se skládá obvykle z různých oxidů, sulfidů, chloridů atd. a její tloušťka jsou max desetiny milimetru.

Černá patina na folisu Galeria Maxima

Zlaté mince mají patinu výjmečně, protože zlato je stabilní a s okolím nereaguje. Zřídka se na zlatých mincích objevuje zabarvení do červena či červenohnědá.Tomuto zabarveni (či patině, i když přímo se zlatem nesouvisí) se někdy říká Boscorealská patina. Její název se odvozuje od nálezu depotu více jak tisíce zlatých aureů, které měly tuto patinu. Tento depot se nalezl při vykopávkách v Pompeích v roce 1895.

Denár císaře Nera s kabinetní patinou

Patina na stříbře je tvořena obvykle sulfidy a chloridy stříbra. Zatímco sulfidy na povrchu tvoří většinou neškodnou vrstvu, chloridy mohou povrch mince zničit i hluboko pod povrch (a po jejich odstranění mohou být v povrchu díry). Barvu má stříbrně šedou, šedou až černou, vzácněji s jemným zlatým nádechem. Oxidy mědi ji barví do hněda až červena. Stříbrné mince mívají i tzv. duhovou patinu, ta může vzniknout mimo jiné díky starému olejovému filmu na minci po konzervaci. Stará sbírková patina, muzejní patina, kabinetní patina atd. označují patinu vzniklou dlouhým umístěním mincí v depozitářích. Je to atraktivní patina se stříbrně šedým zbarvením a je některými sběratele velmi ceněna. Často je hezčí než nálezová patina. Ta nemusí být vždy pěkná a následně se lehce zničí chemickým čištěním. Kabinetní patina je obvykle na bázi sulfidů a podobných látek. Jejich zdrojem je často dřevo a přípravky na ošetření dřeva a nábytku, ve kterých jsou mince uloženy.

Denár Crispiny s originální nálezovou patinou a znečištěním

Atraktivní patina se zbytky měděné oxidace na antoninianu Valeriana.

U bronzových mincí má patina velkou škálu barev. Od různých odstínu hnědé (až s odstíny červené), zelené (vzácněji s nádechem modré) a žluté a jejich směsi až po černou.

Sesterc Crispiny se světle zelenou patinou