Archiv pro rubriku: Ostatní

Důležité – určování pravosti

Ahoj,

důležité informace pro všechny, co mi posílají dotazy o potvrzení pravosti antických mincí:

Odpovím Vám rád a zdarma a většinou rychle, ale doporučuji posílat dotazy pokud možno před koupí. I pro mě je těžké Vam zdělovat, že jste vyhodili pár tisíc za padělek a hlavně si ušetříte problémy. Bohužel s roustoucí kvalitou padělků se objevují pravidelně i u velmi seriozních prodejců a ve velkých aukcích, protože ne každý obchodník se na padělky specializuje.

Dále prosím překontrolujte kontakt na sebe. Není nad to 15 minut psát pul stránkový rozbor a pak zjistit, že jste napsali špatný email. Někdy je chyba jasná a správný email rozlousknu, někdy ale ne. Pokud nedostanete odpověd do pár hodin, email jsem nedostal, nebo naopak nejde odpovědět.

Dík!

Padělky římských mincí – dokument PDF

Ahoj,

dovolil jsem si sepsat článek týkající se padělků antických mincí. První půlka popisuje dobové padělky jako jsou suberáty, barbarské ražby, limes falza, redukce obsahu vzácných kovů a fyzická redukce (nejen) římských mincí atd. Ve druhé části se věnuje moderním falzům, technologiím jejich výroby, ale také hrubě nastiňuji základní rozpoznatelné znaky moderních falz a jak je rozeznat. Vzhledem k počtu padělků, se kterými se setkávám, je to skromný ale alespoň nějaký počin.

Práce ještě neprošla korekcí, tak omluvte případné chyby a slohové nedostatky. Uvítám jakoukoliv diskuzi k tématu. Pokusím se k padělkům někdy vrátit podrobněji.

http://mince.300ad.com/download/padelky_rimskych_minci.pdf (3 MB)

Green disease – zelená nemoc

Zelená nemoc (anglicky green disease) je destruktivní oxidace převážně bronzových a měděných mincí. Jak už název napovídá, má zelenou barvu. Objevuje se na povrchu mince jako světle zelené skvrny. Někdy ale nemusí být na minci vůbec vidět. Narozdíl od běžných oxidaci je schopna doslova vyžrat minci zevnitř. Kov se přemění v zelenou hmotu pevnosti a konzistence křídy, kdy celou minci zpevňuje jen patina. Takováto mince je velmi křehká a už se nedá zachránit. Ale i přesto může být krásná a ve sbírce udělá radost. Jen se s ní musí nakládat velmi opatrně, protože i pád z malé výšky může minci vizuálně poničit.

„Zelená nakaza“ na Nerově ASu ve formě zelených ložisk

Teoreticky v suchém prostředí by se zelená nemoc neměla rozrůstat, ale pokud mince vykazuje napadnutí touto ničivou oxidaci, je více než vhodné ložiska dobře vyčistit. Doporučuji odbrousit a zneutralizovat hydroxidem sodným.

„Zelená nakaza“ pod odloupnutými okraji sesterce Antonia Pia

S touto oxidací se nejčastěji setkáme na větších bronzových mincích z 1-3. století. Zvláště jsou na ni náchylné sestercie (rep. double sestercie) a dupondie Postuma se zelenou patinou, které jsem mnohdy viděl sežrané zevnitř. Zvenčí může mince vypadat velmi pěkně, ale vzhledem ke křehkosti mají tyto mince často poničené okraje.

Úpravy mincí

O smoothingu a toolingu mincí jsem tu už psal. Zatímco smoothing je ještě tolerovatelný, tooling už ne. Narazil jsem na krásné příklady úpravy mincí toolingem a to i dílčích kroků této úpravy. Zajímavé je, že dílna, která tyto mince “vyrábí”, má několik zaměstnanců. Asi se to vyplatí. Nacházá se pravděpodobně v Srbsku.

Smutné na tom je, že tyto mince se často ukazují v některých sálových aukcích. A už jsem je viděl vydražit za ceny, za které odpovídají neupraveným mincím v té dané kvalitě. Nemám ponětí, kdo tyto mince kupuje. Možná jsou to bohatí investoři, kteří se v nich nevyznají? Kdo ví..

Čištění stříbrných mincí pomocí hydroxidu sodného

Před delší dobou se mi dostal do ruky konvolut stříbrných a měděných antických mincí se silnou vrstvou oxidace. Pokoušel jsem se je čistit běžnými postupy, ale většinou s velmi chabým výsledkem. Na oxidaci nezabíraly ani kyseliny, které se k čištění používají, jako například kyselina citrónová.

Došel jsem k názoru, že na mincích není klasická oxidace mědi, ale že se z této oxidace měď zpět vyextrahovala do své původní podoby, což mi později potvrdil kolega-chemik. A nánosu čisté mědi se zbavuje velmi špatně.

Experimentoval jsem několik měsíců (hlavně se stříbrnými mincemi) a zatím nejšetrnější se mi jeví čištění těchto mincí pomocí hydroxidu sodného.

Mince po cca 10 čistících cyklech. Pod zelenou měděnkou je vrstva vyextrahované mědi.

Postup:

Dám asi ⅓ malé lžičky hydroxidu sodného do 1dl vody. Odhadem dostanu jeho asi 1% roztok. Minci vložím do této lázně na 12-24 hodin. Minci vyjmu, opláchnu vodou. Vrchní vrstva oxidace s mědí se zbarví do černa. Tuto vrstvu pak mechanicky očistím. Používám na to speciální tužky ze skelných vláken. Stejně by měly posloužit párátka či nylonové kartáče, i když s menší efektivitou. Až se objeví světlá vrstva pod černou, opět dám minci do roztoku hydroxidu sodného.

Tlusté vrstvy oxidace by bylo ideální odbrousit, pak se délka čištění zkrátí.

Tmavou vrstvu mohu dočišťovat v lázni např. kyseliny citrónové. Používám s rozvahou a ne moc často, protože přece jen po několika cyklech se ničí povrch mince.

Po dočištění důkladně omyji minci ve vodní lázni.
Toto čištění trvá relativně dlouho a člověk nad mincí stráví delší dobu – při 15 cyklech cca jednu až dvě hodiny, ale výsledky jsou docela dobré.

POZOR! Hydroxid sodný je silná žiravina. Pracujte s nim velmi opatrně!

Pomůcky pro mechanické čištění bronzových mincí

K mechanickému čištění mincí jsem byl vždy poněkud skeptický. S destilovanou vodou a párátky se skoro nedá nic zkazit. Ale když přišla řeč na různé kovové kartáče, tak se mi ježily vlasy. V poslední době jsem ale viděl několik skvěle mechanicky vyčištěných mincí a mezi nimi i mince za pár korun, kde by se titěrná práce se skalpelem pod mikroskopem nevyplatila. Začal jsem pátrat a zjistil, že nabídka instrumentů na mechanické čištění je celkem velká a jsou v ní i zajímavé nástroje jako různé speciální kartáčky ze skleněných vláken a pod. Objednal jsem několik z nich a vyzkoušel je.

Některé nástroje jsou naprosto nepoužitelné. Ať už svou velikosti, kdy jsou mnohdy tak velké, že by se nedaly použít na mince menší než tolary a hlavně jsou z nevhodného materiálu – například kartáče, které mají štětiny z tlustých ocelových vláken. Ty by se hodily, pokud chcete zbavit trubku v kuchyni staré barvy před nátěrem, nebo oškrábat kus zrezivělého železa, ale patinu mincí jsou schopny poškodit už při prvním dotyku. Těm se vůbec nebudu věnovat. Zde jsou ty použitelnější (které budu prezentovat pod jejich prodejními názvy):

Professional Brush Cleaning Set x 3

Je to set tří kartáčků – ocelový, mosazný a nylonový. Provedení kartáčků je poněkud levné a ne zrovna kvalitní. Například štětiny jsou každá jinak dlouhé a ne moc husté. Na mince se nehodí, okamžitě by je poškrábaly. Ocelový i mosazný kartáč jsou velmi tvrdé a hrubé, nylonový se mi taky nezdál moc funkční. Hodí se na očištění velkých korozí na artefaktech, ale určitě ne na mince. Nic s tím neudělá ani relativně rozumná cena cca 330 Kč za sadu na eBay, u nás ale seženete podobné sady podstatně levněji.

Professional Stainless Steel High Grade Prep Cleaning Tools x 12 Various Points

Je to sada šesti ocelových nástrojů dost podobná zubařským. Každý má speciální hlavici na obou stranách, dohromady je to tedy 12 variant skalpelů, škrabek a podobných zakončení. Provedení není nijak zvlášť kvalitní, nicméně na čištění mincí plně postačující. Takové nástroje se používají profesionály obvykle při práci pod mikroskopem na postupné (a velmi pomalé) čištění mincí a malých předmětů. Cena něco pod 500 Kč.

Professional Cleaning Colour Coded Pen Brush Set x 3 Coins & Artifacts

Sada tří nástrojů na podobném principu jako versatilky, kdy čistící kartáče jsou ve formě náplní připomínající pera. Tyto štětiny lze postupně vysouvat dle potřeby. První první pero obsahuje ocelové štětiny. Jsou poměrně jemné, vhodné pro hrubé očištění korozí, ale patinu zničí velmi rychle. Druhé pero obsahuje mosazně štětiny. Ty jsou o něco jemnější a šetrnější k povrchu. Opravdu mě překvapilo poslední pero, jehož náplň je ze skelných vláken. Hliněná špína, která se poměrně špatně čistí, i když to není koroze, šla z mince dolů během pár minut při žádném poškození patiny. Pro rychlé čištění obyčejných mincí je to skvělá volba. Nevím, jak dlouho náplň vydrží, tak dloze jsem neexperimentoval, dá se ale dokoupit za nějaké 2 libry (80 Kč). Celá sada stojí pod 500 Kč včetně poštovného.

Set of 5 Magic Cleaning Pencils Brush Tools for Uncleaned Roman Coins

Tato sada obsahuje pět nástrojů ve tvaru tužek. Jsou to ocelová tužka, ocelová tvrdá tužka, dvojitý ocelový kartáč, tužka ze skleněných vláken a mosazný skalpel. Tato sada je funkčně podobná předešlé, ale díky tomu, že se náplně zaostřují do hrotu (jako tužky), je tato sada výborná na malé bodové čištění například malých korozí atd. Materiál ocelových náplní je zajímavý – je to vypadá to jak tužka z ocelového prachu. Tužky se zaostřují brusným papírem, dají se ale zaostřovat údajně i širokým strouhátkem. Náplně jsou do cca 20% délky tužek, což znamená cca 2.5cm. Otázka je, jak dlouho vydrží, nepoužíval jsem je dlouho. Mosazný skalpel nebyl špatný, měl jsem z něj mnohem bezpečnější pocit při čištění jak z ocelového skalpelu. Cena této sady mě vyšla na 550 Kč.

Přidávám ukázku čištění. Krejcar 1800 i početní groš jsem čistil hlavně “versatilkou” se skleněnými vlákny. Výsledek je po cca 2 minutách čištění suché mince. Lepší by bylo minci pár dní odmočit v destilované vodě, ať krusta změkne.

cisteni1cisteni4 cisteni3

Důležité upozornění: Při čištění se z mincí a nástrojů uvolňuje velmi jemný prach. Stoupa jako jemný kouř. Ten může být potenciálně velmi nebezpečný, proto doporučuji čistit jen s rouškou!

Důležité upozornění č.2: Mechanické čištění nedoporučuji na stříbrné a vzácné mince! Navíc jakékoliv neodborné zacházení může minci zničit či radikálně snížit její cenu.

Plánuji si některé z výše uvedených nástrojů nakoupit do zásoby. Pokud má někdo zájem, můžeme se domluvit na hromadné objednávce, třeba dostaneme slevu 🙂

Investice do antických mincí

V tomto článku se pokusím podívat na antické mince z pohledu investora a tedy ne sběratele. Přístupy investora a sběratele jsou do jisté míry podobné, neboť většina sběratelů samozřejmě nechce zbytečně nevýhodně utrácet peníze, ale rozdíl spočívá v jiném pohledu na cenu a vzácnost mincí.

Denár Caesara

Denár Caesara

Rozdíl mezi investorem a sběratelem je v tom, že investor chce na mincích pokud možno vydělat, nebo přinejhorším uchovat hodnotu peněz do investice vložené. Nezajímá ho historická cena a vzácnost mince, ale tržní cena mince. Ta může být velmi rozdílná od jakési virtuální ceny mince symbolizující vzácnost mince. Proč tomu tak je? Vše záleží na oblíbenosti. Samozřejmě, že všichni by chtěli mít minci Caesara, jakožto nejznámějšího panovníka. Kdežto například Macrianus (vládl s otcem jen několik měsíců na přelomu let 260 a 261),  který se na aukcích vyskytuje několikanásobně méně, už zajímá mnohem méně lidí.

Athenská tetradrachma

Athenská tetradrachma

Jaké mince jsou oblíbené? Kromě Caesara jsou to vládci ze začátku císařství, zvlášť známější jména jako Augustus, Nero, Caligula, Hadrian atd. Mimo i nesběrateli oblíbených císařů jsou vyhledávány mince které nesou na sobě zajímavé symboly a výjevy (například lodě, znaky legií, výjevy z řeckých bájí), nebo se váží k oslavě určitému historickému okamžiku, stavbě a pod. (Vespasianova legenda IVDEIA, slavné stavby aj.) Z řeckých mincí jsou  vyhledávány tetradrachmy, což jsou velké stříbrné mince s hmotností i přes 17 gramu. Ty jsou obecně většinou vzácnější samy o sobě, ale cena athenské se sovou je už z části tvořena oblíbeností.

Nákupem antických mincí ztrácí investice do značné míry na likviditě. Rychle se zbavit antických mincí a prodat je za výhodnou cenu může trvat dlouhou dobu. Na druhou stranu ztrátou likvidity získáme poměrně jistou investici, jejíž hodnota si dlouhodobě drží svou cenu. Respektive v případě antických mincí cena stoupá a to poměrně vytrvale a ne o zanedbatelnou hodnotu už řadu let.

Výhoda antických mincí je kromě stoupajících cen i velké množství sběratelů po celém světě. Například u bohemiky (českých mincí) jsme byli svědky prudkého poklesu cen u mnoha mincí. Někdy i poklesu na zlomek původní ceny. Stává se to hlavně díky rozprodeji velkých depotů nalezenými detektoráři. I pár desítek vzácných mincí v depotu může radikálně snížit jejich cenu. Kvůli množství sběratelů antiky se i docela velké depoty rychle rozprodají a ceny se stabilizují během několika měsíců.

Zlatý solidus Honoria

Zlatý solidus Honoria

Zajímavé je porovnání investice do antických mincí například s investicí do zlata. Cena zlata v předchozích letech stoupala až do roku 2011, kdy byl vrchol cen. Následně od roku 2012 klesla o 35 procent a ještě klesá. Kolísání cen zlata se projevilo i většině běžných zlatých mincí jako například habsburské 10ti a 20ti koruny (zlaté mince kolem roku 1900). Oproti tomu růst cen zlatých antických mincí se prakticky nezastavil.

Pokud chce investovat do antických mincí větší obnos peněz, je důležité:

  1. při koupi nepřeplácet cenu mincí – cena antických mincí stoupá, ale to není možné do nekonečna.

  2. vybírat co nejhezčí stavy – krásné stavy mincí si udržují cenu a to často i v případě, že se do oběhu se dostane větší počet stejných mincí

  3. dbejte i na kvalitu mincí – vyhýbejte se upravovaným mincím, mincím různě poškozeným (například stopy po oušku) a samozřejmě dejte pozor na padělky. Radši se důkladně poraďte se zkušenými sběrateli antiky

Má smysl investovat do antických mincí? Pokud Vám nevadí horší likvidita, jsou mince krásným způsobem investice. Kromě objektů s finanční hodnotou jsou to historické předměty, které se na rozdíl od bankovních výpisů dají ukázat návštěvě. Ne každý se může chlubit například tím, že vlastní minci, kterou možná držel samotný Caesar nebo Alexander Veliký. Samozřejmě jako jiné způsoby investování nesou riziko i přes to, že ceny antických mincí za poslední roky rostou a nevypadá to, že by se měl růst zastavit.

Uložení mincí

Ideální uložení mincí je téma na dlouhé diskuze a dříve či později se k němu dostane každý sběratel. Druhů uložení je vícero. Podle mě není ani jeden dokonalý, ale každý má své výhody a nevýhody. Proto by si sběratel měl vybrat to uložení, které nejvíce vyhovuje jeho potřebám. Někteří sběratelé kombinují několik z nich. Pokusím se velmi stručně popsat základní možnosti uložení mincí.

Než se budu věnovat uložení, musím nastínit problematiku materiálu, ze kterého jsou různé plata, kufříky, obaly či krabičky, do kterých se mince ukládají. Doporučuji si kupovat výrobky od velkých značkových firem, které mají otestované produkty. Mince totiž mohou být citlivé na chemikálie obsažené ve výrobcích a mohou s nimi nepěkně reagovat a to i celkem krátké době. A to platí i o dřevě, ze kterého může být vyrobena krabička.

Jedno z nejbezpečnějších uložení je ukládat mince do papírových kapsiček. Toto uložení se často používá v muzeích, neboť zabere minimum místa. Jeho zápor je ale jasný – pokud minci z kapsičky nevyndáte, nemůžete si ji prohlídnout.

Další bezpečné uložení je v kapslích. Ty mají výhodu, že se k mincím nedostává vzduch, mince jsou v nich uložené velmi bezpečně. Můžete si je prohlížet z obou stran, aniž saháte ma minci. Tato kapsle pak můžete uložit do plat. Zase pokud chcete si na minci „šáhnout“, musíte ji z kapslí vytahout. Dobré je toto uložení využít na malé nebo křehé mince jako jsou například brakteáty. Kromě kulatých kapslí existuje i celá řada jiných tvarů – napřiklad na drahé mince jsou dobré čtverhranné kapsle 50x50mm s umělou hmotou uvnitř s dírou dle velikosti mince.
ulozeni_v_kapsickach
Uložení v platech je podle mě jedno z nejhezčích uložení. Mince v něm prostě vypadají dobře. Maji však dvě významná mínus – s platy se moc nedá cestovat a zaberou dost místa. Místo je důležité napřílad při ukládání mincí do banky. Pokud sbíráte mince nestejných velikostí (jako je například antika), tak při pohybu mince v platech kloužou. Když dáte plata do kufříku a nemáte je pořádně namáčklá na sobě, jednoduše mince ze svých míst vypadnou a mohou se o sebe poškrábat. A i když plata nemají mezi sebou vůli, tak mince v platu se při přenosu neustále pohybuje. Viděl jsem obrázky velmi drahých tetradrachem, které majitel vozil po výstavach a po čase zjistil, ža spodní strany jsou doslova vyleštěny pohybem mincí v platech. U plat je taky problém v tom, že když o ně zavadíte nebo vám vyklouznou z rukou, tak se mince nekontrolovaně rozletí a mohou se poškodit.

Umělohmotná alba jsem používal jen krátce. Vadila mi na nich špatná manipulace se samotnými mincemi. Ale nedávno jsem o nich začal opět uvažoval vzhledem ke sbírání římských mincí Proba, kde bych měl velmi dobrý přehled jak o aversech i reversech mincí – stačí jen obrátit list. U jiného uložení se dostat k oběma stranám mince je mnohem složitější.

Zajímavé je uložení mincí do průhledných umělohmotných dvojkapsiček. V jedné části kapsičky máte minci, ve druhé papírek s popiskem. Navíc se tyto dvoukapsičky dají dobře skladovat ať už na sobě nebo je můžete umístit na „na stojáka“ do boxů. Problém je, že se pak v nich trochu složitě hledá. Výhoda je naopak efektivní uspoření místa.
ulozeni_detail
A teď jaké uložení se mi nejvíce líbí – je to kombinace plat s dvoukapsičkami (dle rady zkušenějšího sběratele :). Mince jsou uložené ve dvoukapsičkách o vnějším rozměru 50x50mm a ty jsou zastrkaná v platech na hranaté kapsle 50x50mm, do kterých se tyto dvoukapsičky (napřiklad značky KOBRA) přesně vlezou. Tyto dvoukapsičky jsou v platech uloženy pevně, plata se dají převážet. Kapsičky můžete samozřejmě z plat vytáhnout a dát do banky atd. Jediná nevýhoda je, že toto uložení prostě nevypadá tak dobře, jak uložení v platech.ulozeni2_detail