Archiv autora: admin

Čištění stříbrných mincí pomocí hydroxidu sodného

Před delší dobou se mi dostal do ruky konvolut stříbrných a měděných antických mincí se silnou vrstvou oxidace. Pokoušel jsem se je čistit běžnými postupy, ale většinou s velmi chabým výsledkem. Na oxidaci nezabíraly ani kyseliny, které se k čištění používají, jako například kyselina citrónová.

Došel jsem k názoru, že na mincích není klasická oxidace mědi, ale že se z této oxidace měď zpět vyextrahovala do své původní podoby, což mi později potvrdil kolega-chemik. A nánosu čisté mědi se zbavuje velmi špatně.

Experimentoval jsem několik měsíců (hlavně se stříbrnými mincemi) a zatím nejšetrnější se mi jeví čištění těchto mincí pomocí hydroxidu sodného.

Mince po cca 10 čistících cyklech. Pod zelenou měděnkou je vrstva vyextrahované mědi.

Postup:

Dám asi ⅓ malé lžičky hydroxidu sodného do 1dl vody. Odhadem dostanu jeho asi 1% roztok. Minci vložím do této lázně na 12-24 hodin. Minci vyjmu, opláchnu vodou. Vrchní vrstva oxidace s mědí se zbarví do černa. Tuto vrstvu pak mechanicky očistím. Používám na to speciální tužky ze skelných vláken. Stejně by měly posloužit párátka či nylonové kartáče, i když s menší efektivitou. Až se objeví světlá vrstva pod černou, opět dám minci do roztoku hydroxidu sodného.

Tlusté vrstvy oxidace by bylo ideální odbrousit, pak se délka čištění zkrátí.

Tmavou vrstvu mohu dočišťovat v lázni např. kyseliny citrónové. Používám s rozvahou a ne moc často, protože přece jen po několika cyklech se ničí povrch mince.

Po dočištění důkladně omyji minci ve vodní lázni.
Toto čištění trvá relativně dlouho a člověk nad mincí stráví delší dobu – při 15 cyklech cca jednu až dvě hodiny, ale výsledky jsou docela dobré.

POZOR! Hydroxid sodný je silná žiravina. Pracujte s nim velmi opatrně!

Falza – Histatitia

V poslední době se zvýšil výskyt falz na (nejen) českých aukcích. Zkusím se sem tam věnovat těm, které vídám pravidelně.

První falzum, o kterém se zmíním, je řecká mince – tetrobol Histiaia z Euboie. Někdy mám pocit, že se objevuje na každé druhé aukci. Není to naštěstí až tak hrozné, ale i v českých aukcích jsem jej viděl opakovaně. První výskyt těchto falz je z roku 1999.

Histiaia – fake, padělek

Na aversu je tvář nymfy, která má ve vlasech věnec hroznů či květů. Falzum poznáte tak, že místo jemných kvítku tam jsou seskupení “koulí”, vlasy směřují nahoru (u originálů jsou součástí účesu) a celkově je vizuální stránka jednodušší.

Na reversu sedí nymfa na přídi lodě. Revers u padělků je více hrubý, nápis AIEWN je vždy vlevo za nymfou a nápis ISTI vždy vpravo před nohami nymfy. Toto se ale vyskytuje i u originálů, tak brát jen jako pomocný ukazatel.

Pro seznam všech variant padělků doporučuji navštívit http://www.ancients.info/gallery/showphoto.php?photo=3905

Histiaia – fake, padělek

Histiaia – pravá mince

Histiaia – pravá mince

Histiaia – pravá mince

 

Denár versus Antoninian

Denár (denarius) i antoninian (antoninianus) byly původně menší stříbrné mince. Denár byl poprvé ražen Římem kolem roku 211 před n.l. za doby druhé punské války. Slovo denár vzniklo z latinského “deni” a znamenalo deset – jeden denár byl deset assů. Ve druhém století byl poměr změněn na 16 assů nebo 4 sesterce za jeden denár. Původně měl denár 4.55 gramů, postupně skokově klesal na 3.9g kolem roku 200 před n.l., po Nerově reformě měl 3.41 gramů (64-69 n.l.), který oficiálně přetrval až do třetího století.

Denáry byly raženy z kvalitního stříbra (95-98%), relativně vysoký obsah stříbra vydržel (nad 80%) až do poloviny druhého století našeho letopočtu.

Denár Caracally

Denár Caracally

Antoninian Caracally

Antoninian Caracally

Antoninian byl zaveden Caracallou na začátku roku 215. Měl hodnotu dvou denárů. Jeho reálná hmotnost byla ale jen cca jeden a půl denáru.

Obsah stříbra v denárech i antoninianech postupně klesal. Ve třetím století se pomalu ale jistě denár přestával používat a byl nakonec zrušen reformou Aureliana v roce 274 n.l.

Vizuální rozdíly

Antoninian se od denáru rozezná podle portrétu panovníka, ten má na antoninianech na hlavě korunu s ostny. Na denáru je panovník prostrovlasý nebo s jinou ozdobou (například věncem). Císařovny mají na antoninianech pod portrétem vyražený půlměsíc. Na denárech je busta zakončená bez půlměsíce.

Denár Galliena

Denár Galliena – hlava bez trnové koruny

Antoninian Galliena

Antoninian Galliena – hlava s trnovou korunou

Vzácnost

U každého panovníka je vzácnost denárů a antoninianů jiná. Obecně ale od Caracally jsou nejprve vzácnější antoniniany, což se mění u Gordiana, kde denáry začínají být vzácnější. U některých panovníku se prakticky nevyskytují, nebo jsou extrémně vzácné (například hned u Gordianova nástupce Philipa I. Araba ). Po Gordianovi se u některých panovníků ještě objevily větší emise denárů a jejich výskyt je relativně hojnější, ale jsou  to už spíše výjimky – například u Galliena ci Aureliana. U Galliena je zajímavé, že výskyt jeho denárů je sice malý a jsou vzácné (můj odhad je jeden denár na nejméně stovky antoninianů), ale musel jich razit nesrovnatelně více jak jeho otec Valerian, u něhož jsou to raritní mince. A to i přes mnohem větší emise Gallienových mincí obecně.

Vzácný antoninian Julie Maesy

Vzácný antoninian Julie Maesy – pod portrétem zřetelný půlměsíc

Antoninian Julie Maesy

Denár Julie Maesy

Denár Severiny

Denár Severiny

Antoninian Severiny

Antoninian Severiny

 

Zahraniční aukce

Dříve či později každý vážnější sběratel zkusí štěstí v domácí či zahraniční aukci. Samozřejmě v (nejen) malých aukcích najdete i velmi špatné mince, obecně se dá ale říci, že materiál ve velkých aukcích je kvalitnější a zajímavější než materiál například z aukčních portálů a obchodů. V obchodech nalezneme i zajímavé mince, ale jsou obvykle za přemrštěné maloobchodní ceny.

Aukce antických mincí se pravidelně pořádají po celém světě. Jejich množství i množství materiálu v nich je neskutečné. Naleznete malé lokální aukce, velké světové, ale třeba i speciální aukce pro movité klienty. Těm se věnovat nebudu, neboť ceny na těchto aukcí jsou často i několikanásobně vyšší než na běžných aukcích.

Seznamy aktuálních světových významnějších aukcí naleznete například na webech https://www.sixbid.com/ nebo https://www.numisbids.com/ . U nás na http://www.nume.cz/ a seznam aukcí ČNS http://numismatika.cz/ . Weby jako Sixbid nabízí i velmi snadné možnosti přihazování.

Pokud se nemůžete aukce zúčastnit osobně (což je u zahraničních aukcí pravidlem), můžete využít posílání limitů (maximální příhoz, který jste ochoten u dané položky přihodit). Větší část aukcí má už i své online aukce, kde dražíte spolu s lidmi v sále online. Děje se to prostřednictvím vlastních aplikací nebo služeb jako je třeba coretech, live-bidder a v ČR LiveBid.

A teď k tomu důležitému. Jak to celé funguje a kolik to stoji:

Pokud pošlete na minci příhoz 100 eur, minci získáte, pokud druhý nejvyšší příhoz je menší jak toto vaše maximum, nebo se vydraží za stejnou cenu, ale vy jste podal limit dříve, než v pořadí druhý přihazující. Existují výjimky jako například, že přednost má přihazující v sále, ale neměly by být.

Přihazuje se po krocích, každá aukce může mít velikost příhozů v kroku nastavené jinak, většinou to udává v pravidlech aukce. Zde příklad příhozu v e-live aukci HD Rauch:

  1. do 20 eur             1 eur
  2. do 60 eur             2 eur
  3. do 150 eur           5 eur
  4. do 600 eur         10 eur
  5. do 1500 eur       20 eur

atd.

a Gorny & Mosh:

  1. do 100 eur           5 eur
  2. do 200 eur         10 eur
  3. do 500 eur         25 eur
  4. do 1000 eur       50 eur
  5. do 2000 eur      100 eur

atd.

Což znamená, že limit může být 525 eur, ale ne 505 eur. Bohužel se opět stává, že v sále někdo řekne “525 nedám, ale dám 505” a pořadatelé na to přistoupí. Dle pravidel by ale neměli.

Při posílání limitů musíte mít neustále na paměti, že cena limitu není konečná. K limitu (resp. vyhrané ceně) se připočítá poplatek pořadatele, poštovné, pojištění (někdy mimo poštovné), někdy dovozní poplatky, někdy i poplatky banky (typu 10 liber za příjem elektronické platby) či poplatky za PayPal (3-4.5 %). Poplatek pořadatele je obvykle 15-20%, u některých elektronických aukcí jde i jen k 10%, ale někde i 25 a vice procent. Ve výsledku se může stát, že zaplatíte docela vysokou částku.

Příklad: vyhrajete 2 mince za 40 a 60 eur v aukci s poplatkem 20%, poštovným (včetně pojištění) 18 eur a platíme PayPalem s poplatky 3.5%

Výsledná cena = ( (40 + 60) * 1.2 + 18 ) * 1.035 = 142.83 eur

Což znamená, že reálná cena je pak o skoro 43 procent vyšší než součet dosažených cen. Neboli 1 eur příhozu nás přijde na 1.43 eur, což pro kurz 27,5 Kč za euro vychází skoro 40 Kč na jedno euro příhozu. Samozřejmě čím vyšší částka vydražená, tím více se tato hodnota snižuje až teoreticky k hodnotě poplatku. Když například v podobně aukci vyhrajete mince za 1000 eur a zaplatíte bankovním převodem v EUR (počítám s poplatkem banky cca 10 eur), tak reálný poplatek je pouze okolo 23 % a 1 eur příhozu tedy přijde na 34 Kč.

Na závěr několik aukcí, jejich poplatky a i nástin poplatků reálných (platba bankovním převodem):

Název aukce        poplatek        reálný poplatek (vydraženo za cca)

Kuenker                   17.5%            22% (220 eur)

HD Rauch                    20%            24% (200 eur)

Pecunem                  11.9%            17% (220 eur, PayPal je v ceně)

Roma Numis.              18%            26% (300 liber)

Naville                         15%            29% (275 liber, z poplatku se plati jeste 20% dan)

Gorny & Mosch           23%

Identifikace římských mincí

K identifikaci římských mincí (budu mluvit primárně o císařství), je třeba znát panovníka, kterému minci přiřadit. Toho poznáte buď dle legendy kolem portrétu, nebo portrétu samotnému. Bohužel někdy může být obojí skoro nečitelné a v tom případě pomůže jen zkušený sběratel. Také není dobré spoléhat pouze na opis kolem portrétu, protože ty mohou mít někteří panovníci stejný. První tři století se dají podle portrétu docela dobře určovat, ale jsou i výjimky jako mladý Caracalla vs. Elagabalus vs. Geta a pod. Horší je to od čtvrtého století, kdy portréty i legendy si jsou dost podobné.

K základnímu určování jsem dlouho používal knihu Die Münzen der Römischen Kaiserzeit od Urshuly Kampmann. Mince u každého panovníka jsou seřazeny dle legendy na reversu. Každá mince je i oceněna. Ceny je nutno brát s rezervou, ale jde z nich dobře odhadnout vzácnost dané mince. Kniha obsahuje i portréty císařu a císařoven, také základní legendy aversů atd. Kniha je v němčině, kterou neovládám, ale to mi vůbec nevadilo.

Podobného druhu budou například anglické knihy od Davida R. Seara Roman Coins and Their Values I. – V. Bohuže kvůli několika svazkům musíte počítat s větší cenou, které děla v současné době asi 200 liber se slevou: http://www.greenlightpublishing.com/PBSCCatalog.asp?CatID=1560401

V USA se používá kniha ERIC II. (Encyclopedia of Roman Imperial Coins). Je jednoduše a přehledně zpracovaná, spousta reversů je nafocených. Její první díl si můžete zdarma stahnout v PDF zde: http://www.dirtyoldbooks.com/eric.html

Pokročilí pro určování šáhnou po klasice – desetisvazkovém RIC (Roman Imperial Coins), což je pořád stěžejní dílo, nebo čtyřsvazkovém Roman Silver Coins od Seabyho.

V dnešní době Internetu lze vše identifikovat online. Obecná stránka, kterou použijete na 95% mincí je Wildwinds http://www.wildwinds.com/ , kde naleznete mince s popisky i fotkami. Na ocenění mincí je zase dobrý web ACSearch http://www.acsearch.info/ , popřípadě komerční CoinArchivePro http://www.coinarchives.com/

Na různé panovníky či úseky dějin se dají najít speciální knihy a weby, které už jsou mimo tento článek. Za všechny alespoň vzpomenu stránku “Helvetica’s Identification Help Page”, která obsahuje velmi podrobné excellovské tabulky mincí různých panovníků, ale i mincí určitého typu atd. http://forumancientcoins.com/dane/

Na závěr uvedu ještě další knihy a zdroje na určování římských mincí:

  • Albert Rainer: Die Münzen der Römischen Republik
  • M.H.Crawford: Roman Republican Coinage
  • Coinage of the Roman Republic Online: http://numismatics.org/crro/
  • Nikola Moushmov: Ancient Coins of the Balkan Peninsula online: http://www.wildwinds.com/moushmov/

Pomůcky pro mechanické čištění bronzových mincí

K mechanickému čištění mincí jsem byl vždy poněkud skeptický. S destilovanou vodou a párátky se skoro nedá nic zkazit. Ale když přišla řeč na různé kovové kartáče, tak se mi ježily vlasy. V poslední době jsem ale viděl několik skvěle mechanicky vyčištěných mincí a mezi nimi i mince za pár korun, kde by se titěrná práce se skalpelem pod mikroskopem nevyplatila. Začal jsem pátrat a zjistil, že nabídka instrumentů na mechanické čištění je celkem velká a jsou v ní i zajímavé nástroje jako různé speciální kartáčky ze skleněných vláken a pod. Objednal jsem několik z nich a vyzkoušel je.

Některé nástroje jsou naprosto nepoužitelné. Ať už svou velikosti, kdy jsou mnohdy tak velké, že by se nedaly použít na mince menší než tolary a hlavně jsou z nevhodného materiálu – například kartáče, které mají štětiny z tlustých ocelových vláken. Ty by se hodily, pokud chcete zbavit trubku v kuchyni staré barvy před nátěrem, nebo oškrábat kus zrezivělého železa, ale patinu mincí jsou schopny poškodit už při prvním dotyku. Těm se vůbec nebudu věnovat. Zde jsou ty použitelnější (které budu prezentovat pod jejich prodejními názvy):

Professional Brush Cleaning Set x 3

Je to set tří kartáčků – ocelový, mosazný a nylonový. Provedení kartáčků je poněkud levné a ne zrovna kvalitní. Například štětiny jsou každá jinak dlouhé a ne moc husté. Na mince se nehodí, okamžitě by je poškrábaly. Ocelový i mosazný kartáč jsou velmi tvrdé a hrubé, nylonový se mi taky nezdál moc funkční. Hodí se na očištění velkých korozí na artefaktech, ale určitě ne na mince. Nic s tím neudělá ani relativně rozumná cena cca 330 Kč za sadu na eBay, u nás ale seženete podobné sady podstatně levněji.

Professional Stainless Steel High Grade Prep Cleaning Tools x 12 Various Points

Je to sada šesti ocelových nástrojů dost podobná zubařským. Každý má speciální hlavici na obou stranách, dohromady je to tedy 12 variant skalpelů, škrabek a podobných zakončení. Provedení není nijak zvlášť kvalitní, nicméně na čištění mincí plně postačující. Takové nástroje se používají profesionály obvykle při práci pod mikroskopem na postupné (a velmi pomalé) čištění mincí a malých předmětů. Cena něco pod 500 Kč.

Professional Cleaning Colour Coded Pen Brush Set x 3 Coins & Artifacts

Sada tří nástrojů na podobném principu jako versatilky, kdy čistící kartáče jsou ve formě náplní připomínající pera. Tyto štětiny lze postupně vysouvat dle potřeby. První první pero obsahuje ocelové štětiny. Jsou poměrně jemné, vhodné pro hrubé očištění korozí, ale patinu zničí velmi rychle. Druhé pero obsahuje mosazně štětiny. Ty jsou o něco jemnější a šetrnější k povrchu. Opravdu mě překvapilo poslední pero, jehož náplň je ze skelných vláken. Hliněná špína, která se poměrně špatně čistí, i když to není koroze, šla z mince dolů během pár minut při žádném poškození patiny. Pro rychlé čištění obyčejných mincí je to skvělá volba. Nevím, jak dlouho náplň vydrží, tak dloze jsem neexperimentoval, dá se ale dokoupit za nějaké 2 libry (80 Kč). Celá sada stojí pod 500 Kč včetně poštovného.

Set of 5 Magic Cleaning Pencils Brush Tools for Uncleaned Roman Coins

Tato sada obsahuje pět nástrojů ve tvaru tužek. Jsou to ocelová tužka, ocelová tvrdá tužka, dvojitý ocelový kartáč, tužka ze skleněných vláken a mosazný skalpel. Tato sada je funkčně podobná předešlé, ale díky tomu, že se náplně zaostřují do hrotu (jako tužky), je tato sada výborná na malé bodové čištění například malých korozí atd. Materiál ocelových náplní je zajímavý – je to vypadá to jak tužka z ocelového prachu. Tužky se zaostřují brusným papírem, dají se ale zaostřovat údajně i širokým strouhátkem. Náplně jsou do cca 20% délky tužek, což znamená cca 2.5cm. Otázka je, jak dlouho vydrží, nepoužíval jsem je dlouho. Mosazný skalpel nebyl špatný, měl jsem z něj mnohem bezpečnější pocit při čištění jak z ocelového skalpelu. Cena této sady mě vyšla na 550 Kč.

Přidávám ukázku čištění. Krejcar 1800 i početní groš jsem čistil hlavně “versatilkou” se skleněnými vlákny. Výsledek je po cca 2 minutách čištění suché mince. Lepší by bylo minci pár dní odmočit v destilované vodě, ať krusta změkne.

cisteni1cisteni4 cisteni3

Důležité upozornění: Při čištění se z mincí a nástrojů uvolňuje velmi jemný prach. Stoupa jako jemný kouř. Ten může být potenciálně velmi nebezpečný, proto doporučuji čistit jen s rouškou!

Důležité upozornění č.2: Mechanické čištění nedoporučuji na stříbrné a vzácné mince! Navíc jakékoliv neodborné zacházení může minci zničit či radikálně snížit její cenu.

Plánuji si některé z výše uvedených nástrojů nakoupit do zásoby. Pokud má někdo zájem, můžeme se domluvit na hromadné objednávce, třeba dostaneme slevu 🙂

Investice do antických mincí

V tomto článku se pokusím podívat na antické mince z pohledu investora a tedy ne sběratele. Přístupy investora a sběratele jsou do jisté míry podobné, neboť většina sběratelů samozřejmě nechce zbytečně nevýhodně utrácet peníze, ale rozdíl spočívá v jiném pohledu na cenu a vzácnost mincí.

Denár Caesara

Denár Caesara

Rozdíl mezi investorem a sběratelem je v tom, že investor chce na mincích pokud možno vydělat, nebo přinejhorším uchovat hodnotu peněz do investice vložené. Nezajímá ho historická cena a vzácnost mince, ale tržní cena mince. Ta může být velmi rozdílná od jakési virtuální ceny mince symbolizující vzácnost mince. Proč tomu tak je? Vše záleží na oblíbenosti. Samozřejmě, že všichni by chtěli mít minci Caesara, jakožto nejznámějšího panovníka. Kdežto například Macrianus (vládl s otcem jen několik měsíců na přelomu let 260 a 261),  který se na aukcích vyskytuje několikanásobně méně, už zajímá mnohem méně lidí.

Athenská tetradrachma

Athenská tetradrachma

Jaké mince jsou oblíbené? Kromě Caesara jsou to vládci ze začátku císařství, zvlášť známější jména jako Augustus, Nero, Caligula, Hadrian atd. Mimo i nesběrateli oblíbených císařů jsou vyhledávány mince které nesou na sobě zajímavé symboly a výjevy (například lodě, znaky legií, výjevy z řeckých bájí), nebo se váží k oslavě určitému historickému okamžiku, stavbě a pod. (Vespasianova legenda IVDEIA, slavné stavby aj.) Z řeckých mincí jsou  vyhledávány tetradrachmy, což jsou velké stříbrné mince s hmotností i přes 17 gramu. Ty jsou obecně většinou vzácnější samy o sobě, ale cena athenské se sovou je už z části tvořena oblíbeností.

Nákupem antických mincí ztrácí investice do značné míry na likviditě. Rychle se zbavit antických mincí a prodat je za výhodnou cenu může trvat dlouhou dobu. Na druhou stranu ztrátou likvidity získáme poměrně jistou investici, jejíž hodnota si dlouhodobě drží svou cenu. Respektive v případě antických mincí cena stoupá a to poměrně vytrvale a ne o zanedbatelnou hodnotu už řadu let.

Výhoda antických mincí je kromě stoupajících cen i velké množství sběratelů po celém světě. Například u bohemiky (českých mincí) jsme byli svědky prudkého poklesu cen u mnoha mincí. Někdy i poklesu na zlomek původní ceny. Stává se to hlavně díky rozprodeji velkých depotů nalezenými detektoráři. I pár desítek vzácných mincí v depotu může radikálně snížit jejich cenu. Kvůli množství sběratelů antiky se i docela velké depoty rychle rozprodají a ceny se stabilizují během několika měsíců.

Zlatý solidus Honoria

Zlatý solidus Honoria

Zajímavé je porovnání investice do antických mincí například s investicí do zlata. Cena zlata v předchozích letech stoupala až do roku 2011, kdy byl vrchol cen. Následně od roku 2012 klesla o 35 procent a ještě klesá. Kolísání cen zlata se projevilo i většině běžných zlatých mincí jako například habsburské 10ti a 20ti koruny (zlaté mince kolem roku 1900). Oproti tomu růst cen zlatých antických mincí se prakticky nezastavil.

Pokud chce investovat do antických mincí větší obnos peněz, je důležité:

  1. při koupi nepřeplácet cenu mincí – cena antických mincí stoupá, ale to není možné do nekonečna.

  2. vybírat co nejhezčí stavy – krásné stavy mincí si udržují cenu a to často i v případě, že se do oběhu se dostane větší počet stejných mincí

  3. dbejte i na kvalitu mincí – vyhýbejte se upravovaným mincím, mincím různě poškozeným (například stopy po oušku) a samozřejmě dejte pozor na padělky. Radši se důkladně poraďte se zkušenými sběrateli antiky

Má smysl investovat do antických mincí? Pokud Vám nevadí horší likvidita, jsou mince krásným způsobem investice. Kromě objektů s finanční hodnotou jsou to historické předměty, které se na rozdíl od bankovních výpisů dají ukázat návštěvě. Ne každý se může chlubit například tím, že vlastní minci, kterou možná držel samotný Caesar nebo Alexander Veliký. Samozřejmě jako jiné způsoby investování nesou riziko i přes to, že ceny antických mincí za poslední roky rostou a nevypadá to, že by se měl růst zastavit.

Problémy s prodejci falz

Na aukčních portálech jako je eBay se objevuje spousta prodejců falz antických mincí.  Většinu falz není těžké rozpoznat na první pohled, chce to jen trochu cviku. Čtěte popisky, protože i tam můžete snadno poznat, zda o falzum mince jde. Většina prodejců si samozřejmě kryje záda a dává pozor, co do popisku napíše. Například když uvidíte něco podobného jako „Nejsem sběratel, tak prodávám minci tak jak je“, je skoro jisté, že jde o falzum.

Pokud si nejste s mincí jistí, doporučuji se podívat i na jiné mince prodejce. Když jich prodává více a najdete mezi nimi jedno jasné falzum či podezdřelých mincí bude více, rychle pryč od tohoto prodejce!

Někdy je to ale poměrně těžké. Uvedu příklad – na anglickém eBay prodává mince prodejce Saxbys Coin. Na první pohled jasně důvěryhodný prodejce – má přes 25 tisíc hodnocení a 99.7% je pozitivních. Naprosto to nechápu, protože pravidelně prodává padělky. Někdy i několik za týden. A možná pro důvěryhodnost prodejce jejich ceny šplhají do závratných výšin. Padělky jsou lepší střední třídy a věřím, že pro začátečníka budou velmi špatně rozpoznatelné. Zvlášť, když Saxbys prodává i celou řadů pravých mincí. Přikládám pár ukázek.

falzimE01a falzimE01b

 

falzimE02afalzimE02b

 

 

 

 

 

 

 

saxby04asaxby04b

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro zajímavost poslední zlatý aureus Konstantina se prodal na eBay za 3.415 liber, což je skoro 130 tisíc korun. Velmi drahé školné. Fascinuje mě, jak člověk, který je ochotný dát tolik za minci, se vůbec nevyzná v tom, co kupuje a ani se s někým neporadí..

Kde nejvýhodněji nakupovat antické mince

Tento článek se věnuje nákupním kanálům, jejich efektivitě a problematice cen mincí.

Jsou čtyři hlavní kanály kde nakupovat mince – numismatické obchody, numismatické aukce, aukční portály a přebytky jiných sběratelů.

Numismatické obchody (počítá se k nim jak fyzické sídla tak i jejich webové obchody) nabízí často omezený výběr mincí a ceny jsou obvykle vysoké, což reflektuje náklady s obchody spojené. Logicky se v nich mince obměňují s menší pravidelností. Výhoda je, že si do nich můžete mince přijít osobně prohlédnout a máte relativní jistotu autenticity, nebo alespoň  možnost minci vrátit. Spousta světových obchodů má své mince vystavené na webech jako je http://www.vcoins.com/ a http://www.ma-shops.com/. Je nutné počítat s vyššími cenami, záleží to od prodejce, ale někdy jsou to i násobky „rozumné“ ceny.

Numismatické aukce jsou asi nejlepší způsob, jak obohatit svojí sbírku, co do variability a kvality. Aukcí je veliké množství od velkých světových až po lokální, jako jsou u nás aukce ČNS (viz numismatika.cz). Ceny jsou vyšší, nicméně lze i na nich nakoupit mince za velmi dobré ceny, pokud máte štěstí. Výhoda těchto aukcí je ve zmíněné variabilitě a kvalitě, ale i v autenticitě mincí. Alespoň u těch velkých sálových, které upozorňují i na vady mincí či jejich úpravy. Jsou to například HD Rauch, Lanz, Kuenker, americká CNG a desítky dalších. U nás je největší pražská Aurea. Problém vidím ve velké variabilitě cen plus navýšení cen poplatky, které si aukční domy účtují nad vydraženou cenu. Velkým aukcím se budu samostatně věnovat v článku v budoucnu.

Na světové numismatické aukce lze přihazovat prostřednictvím agregačních serverů jako jsou sixbid.com nebo český nume.cz.

Aukční portály mají tu výhodu, že zde můžete (opět se štěstím), vydražit mince za skvělé ceny. Nejvýznamnějším světovým aukčním portálem je eBay, u nás zase Aukro. Velký problém těchto serverů je neserioznost některých prodejců a hlavně pravost mincí. Vězte, že například na eBay ve Španělsku je 50% mincí falešných a mezi hezkými možná 90%! V Německu či Anglii je to lepší, ale postupně zaznamenávám výrazné zhoršování. Kromě padělků se zde prodávají mince různě patinované nebo dokonce dorývané bez upozornění od prodejce.

Aukro je svým způsobem zvláštní. Jeho problematika je v tom, že na něm není dobrá kupní síla a dražené mince (bez minimální ceny) jdou na něm často za zlomek ceny v zahraničí. To se může zdát jako dobré pro sběratele, ale bohužel to dost snižuje nabídku. Spousta prodejců tam mince nedává, protože se bojí prodeje nízko pod jejich cenou.

Kupování mincí od jiných sběratelů je dost podobné obchodům, jen s tím rozdílem, že ceny mezi sběrateli jsou často o něco nižší jak od jiných zdrojů, i když výjímek je taky dost. Při koupí mince od zkušeného sběratele máte skoro jistotu, že je mince pravá. Bohužel ne vždy sběratelé nabízí kvalitní mince, neboť ne všichni kvalitní mince opravdu sbírají. Každopádně jsou sběratelé dobrým zdrojem když už ne na mince, tak na informace. Do této skupiny spadá i můj obchod s přebytky (takže po přečtení tohoto článku hybaj si ode mě neco hezkého koupit 🙂

Samozřejmě jsou i další zdroje na nákup mincí jako zastavárny, bazary a v posledních letech jde do oběhu i dost mincí od detektorářů, i když antické mince se nalézají hlavně ve státech, kde v minulosti dlouhodobě pobývali římané. Tam je to jednak často legální a taky je tam mincí daleko více. Bazary, zastavárny a pod. mají tu nevýhodu, že antické mince tam mají ojediněle a navíc nejsou specialisté na mince, takže nemáte jistotu pravosti.

Poslední zajímavost na závěr je ohledně ceny mincí v jednotlivých zemích. V určité zemi mohou být některe bežné mince či panovníci i výrazně levnější než v jiných zemích a to jednoduše z důvodu výskytu. Například Allecta ci Carausia si nejlevněji pořídíte v Anglii, kde vládli. Upozorňuji, že se to týká nejběžnějších typů reversů, vzácnější mohou být naopak dražší. Je to kvůli tomu, že těchto mincí je tam dost, ale je tam i více specializovaných sběratelů, kteří jdou po vzácných typech mincí.

Úprava mincí – hlazení (smoothing), dorývání (tooling) a pod.

Úprava mincí je v poslední době velmi častým jevem a zápolí s ní mnoho sběratelů. Prakticky každý sběratel se s úpravou mincí dříve či později setká. Prodejci upravují mince, aby zvýšili jejich hodnotu. Někdy však upravují mince i sami sběratelé, například když chtějí na své minci zviditelnit detaily, nebo prostě jen mají rádi tmavou patinu a minci napatinují. Nejčastější úpravy mincí je repatinace, tooling a smoothing, z čehož tooling a smoothing jsou fyzické úpravy samotné mince.

Upravená mince, na níž je vidět smoothing i tooling

Tooling, v překladu znamená úpravu, ale lepší je pojmenovat ho jako dorývání, je už extrémní zásah do mince a většina sběratelů ho posuzuje stejně jak padělání mincí. Toolingem se zvýrazňují detaily kresby tak, že se nově doryjí. Dle zkušenosti rytce někdy více  a někdy méně nápadně. Pro zkušeného sběratele jsou ale tyto mince vetšinou velmi zvláštní už na první pohled. Je to tím, že dorývání často zničí styl mince.

Smoothing se dá přeložit jako vyhlazení, respektive vyhlazení povrchu. Mince v nálezových stavech jsou často napadány korozí, která na povrchu mince tvoří krusty či usazeniny oxidů. Ty pak mohou tvořit jakési pevné nánosy, po jiných zbudou v minci díry a jiné nerovnosti. Relativně jednoduchý způsob, jak se těchto nežádoucích narušení mince zbavit, je vzít malou brusku, pilník a pod. a nerovnosti zbrousit do roviny. Smoothing většinou nezasahuje přímo do mince, odpilovávají se jen oxidace a ne detaily mince, proto se s ním běžně setkáme i na velkých aukcí. Nebere se jako extrémní negativní zásah a spoustou sběratelů je tolerován. Měl by ale být

tooledX02

Profesionálně upravené mince

v aukcích alespoň zmíněn v popisu předmětu. Smoothing poznáte tak, že se na povrchu mince dají dohledat stopy po brusu, nebo zahlazené okraje oxidací atd.

Poznat dorývanou minci je ale někdy dost obtížné, zvlášť když je rytec zkušený a nesnaží se do mince zasahovat moc. Doporučuji minci porovnávat s jinými podobnými originály z aukcí a publikací.

Jak po toolingu tak i po smoothingu následuje repatinace mince, takže pro nezkušené oko může vypadat mince velmi věrohodně.

tooledX01

Předchozí Julian Apostata před úpravou

 

Další úprava mincí je například nanášení kovu na minci, ať už sloužící ke zvýraznění detailů, zacelení děr atd. (hlavně u stříbrných a zlatých mincí).

Občas se taky vyhlazují škrábance a jiné nerovnosti právě u zlatých a stříbrných mincí. To je defacto smoothing a rozeznat takto upravené mince je někdy i pro odborníkovi oříšek.

 

 

Pro tréning jsem Vám připravil několik fotek upravených mincí. Můžete si hledat jak a kde jsou upravovány:

tooled5_po

Dorývaný stříbrný denár. Kromě dorývaní byly detaily zvýrazněny i nanesením stříbra viz. treba nápis VOCONIUS

tooled5_pred

Předešlý denár před úpravou

tooled5

Ukázka, jak dorývaní zničí styl

tooled3 tooled8b tooled1a tooled1b tooled2 tooled4

Všechny obrázky v tomto článku jsem stáhnul z různých aukcí a webů. Popisované úpravy mincí na fotkách jsem odvozoval sám, mohu se tedy mýlit. Nicméně jsem o nich přesvědčen.