Patina

Sesterc Volusiana s pěknou zelenou patinou a zbytky nečistot s barvou písku

Patina je tenká vrstva na povrchu mince, která vznikla reakcí kovu s prostředím. Patina nejen že dává minci ušlechtilý vzhled, ale taky ji chrání před okolními vlivy, a to zvláště u bronzových mincí. Patina se skládá obvykle z různých oxidů, sulfidů, chloridů atd. a její tloušťka jsou max desetiny milimetru.

Černá patina na folisu Galeria Maxima

Zlaté mince mají patinu výjmečně, protože zlato je stabilní a s okolím nereaguje. Zřídka se na zlatých mincích objevuje zabarvení do červena či červenohnědá.Tomuto zabarveni (či patině, i když přímo se zlatem nesouvisí) se někdy říká Boscorealská patina. Její název se odvozuje od nálezu depotu více jak tisíce zlatých aureů, které měly tuto patinu. Tento depot se nalezl při vykopávkách v Pompeích v roce 1895.

Denár císaře Nera s kabinetní patinou

Patina na stříbře je tvořena obvykle sulfidy a chloridy stříbra. Zatímco sulfidy na povrchu tvoří většinou neškodnou vrstvu, chloridy mohou povrch mince zničit i hluboko pod povrch (a po jejich odstranění mohou být v povrchu díry). Barvu má stříbrně šedou, šedou až černou, vzácněji s jemným zlatým nádechem. Oxidy mědi ji barví do hněda až červena. Stříbrné mince mívají i tzv. duhovou patinu, ta může vzniknout mimo jiné díky starému olejovému filmu na minci po konzervaci. Stará sbírková patina, muzejní patina, kabinetní patina atd. označují patinu vzniklou dlouhým umístěním mincí v depozitářích. Je to atraktivní patina se stříbrně šedým zbarvením a je některými sběratele velmi ceněna. Často je hezčí než nálezová patina. Ta nemusí být vždy pěkná a následně se lehce zničí chemickým čištěním. Kabinetní patina je obvykle na bázi sulfidů a podobných látek. Jejich zdrojem je často dřevo a přípravky na ošetření dřeva a nábytku, ve kterých jsou mince uloženy.

Denár Crispiny s originální nálezovou patinou a znečištěním

Atraktivní patina se zbytky měděné oxidace na antoninianu Valeriana.

U bronzových mincí má patina velkou škálu barev. Od různých odstínu hnědé (až s odstíny červené), zelené (vzácněji s nádechem modré) a žluté a jejich směsi až po černou.

Sesterc Crispiny se světle zelenou patinou

Olivová patina na sesterci Maximina Thraxe

Modročerná patina na sesterci Marka Aurelia

Patina je u většiny sběratelů velmi ceněna, zvlášť když je celistvá a barevně vyvážená. Cena některých mincí může díky dokonalé patině vzrůst i o stovky procent. Bohužel je mnoho lidí (například mezi detektoráři), kteří díky nešetrnému čištění patinu zničí.

Vzácný leč přečištěný antoninian císaře Victorina

Folis Fausty, u které byla čištěním patina téměř zničena a prosvítá kov, který však už také chytá patinu (nejpíše byla mince jemně patinována)

Vzhledem k oblíbenosti patiny se mnoho mincí uměle patinuje. V důsledku pokroku v chemii není dnes některé umělé patinování jednoduché rozeznat, zvlášť jen z fotografií. Proto je potřeba být velmi opatrný.

Antoninian Cara, pravděpoodbně uměle patinován

Denár septimia severa uměle patinován a to nejspíše jódem

S pojmenováním „písečná patina“ se setkáme na různých fórech, při prodeji mincí ale i v popisu mincí v aukcích. Není to patina v pravém slova smyslu. K některým mincím pevně přilne materiál z okolí jako prach, hlína či písek. Tyto nečistoty mohou utvořit na minci vzácněji velmi efektní povrch, který je zvlášť atraktivní ve světle hnědém až červeném zbarveni (odtud písečná patina, protože povrch má barvu písku) na minci s černou patinou. Bohužel tuto patinu je poměrně jednoduché poškrábat, například při mechanickém čištění.