Denár versus Antoninian

Denár (denarius) i antoninian (antoninianus) byly původně menší stříbrné mince. Denár byl poprvé ražen Římem kolem roku 211 před n.l. za doby druhé punské války. Slovo denár vzniklo z latinského “deni” a znamenalo deset – jeden denár byl deset assů. Ve druhém století byl poměr změněn na 16 assů nebo 4 sesterce za jeden denár. Původně měl denár 4.55 gramů, postupně skokově klesal na 3.9g kolem roku 200 před n.l., po Nerově reformě měl 3.41 gramů (64-69 n.l.), který oficiálně přetrval až do třetího století.

Denáry byly raženy z kvalitního stříbra (95-98%), relativně vysoký obsah stříbra vydržel (nad 80%) až do poloviny druhého století našeho letopočtu.

Denár Caracally

Antoninian Caracally

Antoninian byl zaveden Caracallou na začátku roku 215. Měl hodnotu dvou denárů. Jeho reálná hmotnost byla ale jen cca jeden a půl denáru.

Obsah stříbra v denárech i antoninianech postupně klesal. Ve třetím století se pomalu ale jistě denár přestával používat a byl nakonec zrušen reformou Aureliana v roce 274 n.l.

Vizuální rozdíly

Antoninian se od denáru rozezná podle portrétu panovníka, ten má na antoninianech na hlavě korunu s ostny. Na denáru je panovník prostrovlasý nebo s jinou ozdobou (například věncem). Císařovny mají na antoninianech pod portrétem vyražený půlměsíc. Na denárech je busta zakončená bez půlměsíce.

Denár Galliena – hlava bez trnové koruny

Antoninian Galliena – hlava s trnovou korunou

Vzácnost

U každého panovníka je vzácnost denárů a antoninianů jiná. Obecně ale od Caracally jsou nejprve vzácnější antoniniany, což se mění u Gordiana, kde denáry začínají být vzácnější. U některých panovníku se prakticky nevyskytují, nebo jsou extrémně vzácné (například hned u Gordianova nástupce Philipa I. Araba ). Po Gordianovi se u některých panovníků ještě objevily větší emise denárů a jejich výskyt je relativně hojnější, ale jsou to už spíše výjimky – například u Galliena ci Aureliana. U Galliena je zajímavé, že výskyt jeho denárů je sice malý a jsou vzácné (můj odhad je jeden denár na nejméně stovky antoninianů), ale musel jich razit nesrovnatelně více jak jeho otec Valerian, u něhož jsou to raritní mince. A to i přes mnohem větší emise Gallienových mincí obecně.