Ideální uložení mincí je téma na dlouhé diskuze a dříve či později se k němu dostane každý sběratel. Druhů uložení je vícero. Podle mě není ani jeden dokonalý, ale každý má své výhody a nevýhody. Proto by si sběratel měl vybrat to uložení, které nejvíce vyhovuje jeho potřebám. Někteří sběratelé kombinují několik z nich. Pokusím se velmi stručně popsat základní možnosti uložení mincí.

Než se budu věnovat uložení, musím nastínit problematiku materiálu, ze kterého jsou různé plata, kufříky, obaly či krabičky, do kterých se mince ukládají. Doporučuji si kupovat výrobky od velkých značkových firem, které mají otestované produkty. Mince totiž mohou být citlivé na chemikálie obsažené ve výrobcích a mohou s nimi nepěkně reagovat a to i celkem krátké době. A to platí i o dřevě, ze kterého může být vyrobena krabička.

Jedno z nejbezpečnějších uložení je ukládat mince do papírových kapsiček. Toto uložení se často používá v muzeích, neboť zabere minimum místa. Jeho zápor je ale jasný – pokud minci z kapsičky nevyndáte, nemůžete si ji prohlídnout.

Další bezpečné uložení je v kapslích. Ty mají výhodu, že se k mincím nedostává vzduch, mince jsou v nich uložené velmi bezpečně. Můžete si je prohlížet z obou stran, aniž saháte ma minci. Tato kapsle pak můžete uložit do plat. Zase pokud chcete si na minci „šáhnout“, musíte ji z kapslí vytahout. Dobré je toto uložení využít na malé nebo křehé mince jako jsou například brakteáty. Kromě kulatých kapslí existuje i celá řada jiných tvarů – napřiklad na drahé mince jsou dobré čtverhranné kapsle 50x50mm s umělou hmotou uvnitř s dírou dle velikosti mince.

Uložení v platech je podle mě jedno z nejhezčích uložení. Mince v něm prostě vypadají dobře. Maji však dvě významná mínus – s platy se moc nedá cestovat a zaberou dost místa. Místo je důležité napřílad při ukládání mincí do banky. Pokud sbíráte mince nestejných velikostí (jako je například antika), tak při pohybu mince v platech kloužou. Když dáte plata do kufříku a nemáte je pořádně namáčklá na sobě, jednoduše mince ze svých míst vypadnou a mohou se o sebe poškrábat. A i když plata nemají mezi sebou vůli, tak mince v platu se při přenosu neustále pohybuje. Viděl jsem obrázky velmi drahých tetradrachem, které majitel vozil po výstavach a po čase zjistil, ža spodní strany jsou doslova vyleštěny pohybem mincí v platech. U plat je taky problém v tom, že když o ně zavadíte nebo vám vyklouznou z rukou, tak se mince nekontrolovaně rozletí a mohou se poškodit.

Umělohmotná alba jsem používal jen krátce. Vadila mi na nich špatná manipulace se samotnými mincemi. Ale nedávno jsem o nich začal opět uvažoval vzhledem ke sbírání římských mincí Proba, kde bych měl velmi dobrý přehled jak o aversech i reversech mincí – stačí jen obrátit list. U jiného uložení se dostat k oběma stranám mince je mnohem složitější.

Zajímavé je uložení mincí do průhledných umělohmotných dvojkapsiček. V jedné části kapsičky máte minci, ve druhé papírek s popiskem. Navíc se tyto dvoukapsičky dají dobře skladovat ať už na sobě nebo je můžete umístit na „na stojáka“ do boxů. Problém je, že se pak v nich trochu složitě hledá. Výhoda je naopak efektivní uspoření místa.

A teď jaké uložení se mi nejvíce líbí – je to kombinace plat s dvoukapsičkami (dle rady zkušenějšího sběratele :). Mince jsou uložené ve dvoukapsičkách o vnějším rozměru 50x50mm a ty jsou zastrkaná v platech na hranaté kapsle 50x50mm, do kterých se tyto dvoukapsičky (napřiklad značky KOBRA) přesně vlezou. Tyto dvoukapsičky jsou v platech uloženy pevně, plata se dají převážet. Kapsičky můžete samozřejmě z plat vytáhnout a dát do banky atd. Jediná nevýhoda je, že toto uložení prostě nevypadá tak dobře, jak uložení v platech.