Sesterc Volusiana s pěknou zelenou patinou a zbytky nečistot s barvou písku

Patina je tenká vrstva na povrchu mince, která vznikla reakcí kovu s prostředím. Patina nejen že dává minci ušlechtilý vzhled, ale taky ji chrání před okolními vlivy, a to zvláště u bronzových mincí. Patina se skládá obvykle z různých oxidů, sulfidů, chloridů atd. a její tloušťka jsou max desetiny milimetru.

Černá patina na folisu Galeria Maxima

Zlaté mince mají patinu výjmečně, protože zlato je stabilní a s okolím nereaguje. Zřídka se na zlatých mincích objevuje zabarvení do červena či červenohnědá.Tomuto zabarveni (či patině, i když přímo se zlatem nesouvisí) se někdy říká Boscorealská patina. Její název se odvozuje od nálezu depotu více jak tisíce zlatých aureů, které měly tuto patinu. Tento depot se nalezl při vykopávkách v Pompeích v roce 1895.

Denár císaře Nera s kabinetní patinou

Patina na stříbře je tvořena obvykle sulfidy a chloridy stříbra. Zatímco sulfidy na povrchu tvoří většinou neškodnou vrstvu, chloridy mohou povrch mince zničit i hluboko pod povrch (a po jejich odstranění mohou být v povrchu díry). Barvu má stříbrně šedou, šedou až černou, vzácněji s jemným zlatým nádechem. Oxidy mědi ji barví do hněda až červena. Stříbrné mince mívají i tzv. duhovou patinu, ta může vzniknout mimo jiné díky starému olejovému filmu na minci po konzervaci. Stará sbírková patina, muzejní patina, kabinetní patina atd. označují patinu vzniklou dlouhým umístěním mincí v depozitářích. Je to atraktivní patina se stříbrně šedým zbarvením a je některými sběratele velmi ceněna. Často je hezčí než nálezová patina. Ta nemusí být vždy pěkná a následně se lehce zničí chemickým čištěním. Kabinetní patina je obvykle na bázi sulfidů a podobných látek. Jejich zdrojem je často dřevo a přípravky na ošetření dřeva a nábytku, ve kterých jsou mince uloženy.

Denár Crispiny s originální nálezovou patinou a znečištěním

Atraktivní patina se zbytky měděné oxidace na antoninianu Valeriana.

U bronzových mincí má patina velkou škálu barev. Od různých odstínu hnědé (až s odstíny červené), zelené (vzácněji s nádechem modré) a žluté a jejich směsi až po černou.

Sesterc Crispiny se světle zelenou patinou

Olivová patina na sesterci Maximina Thraxe

Modročerná patina na sesterci Marka Aurelia

Patina je u většiny sběratelů velmi ceněna, zvlášť když je celistvá a barevně vyvážená. Cena některých mincí může díky dokonalé patině vzrůst i o stovky procent. Bohužel je mnoho lidí (například mezi detektoráři), kteří díky nešetrnému čištění patinu zničí.

Vzácný leč přečištěný antoninian císaře Victorina

Folis Fausty, u které byla čištěním patina téměř zničena a prosvítá kov, který však už také chytá patinu (nejpíše byla mince jemně patinována)

Vzhledem k oblíbenosti patiny se mnoho mincí uměle patinuje. V důsledku pokroku v chemii není dnes některé umělé patinování jednoduché rozeznat, zvlášť jen z fotografií. Proto je potřeba být velmi opatrný.

Antoninian Cara, pravděpoodbně uměle patinován

Denár septimia severa uměle patinován a to nejspíše jódem

S pojmenováním „písečná patina“ se setkáme na různých fórech, při prodeji mincí ale i v popisu mincí v aukcích. Není to patina v pravém slova smyslu. K některým mincím pevně přilne materiál z okolí jako prach, hlína či písek. Tyto nečistoty mohou utvořit na minci vzácněji velmi efektní povrch, který je zvlášť atraktivní ve světle hnědém až červeném zbarveni (odtud písečná patina, protože povrch má barvu písku) na minci s černou patinou. Bohužel tuto patinu je poměrně jednoduché poškrábat, například při mechanickém čištění.

Tzv. písečná patina

Vzácný folis Konstantina II. s krásnou černou patinou a bohužel nedobře zachovanou písečnou patinou po mechanickém čištění

Denár (denarius) i antoninian (antoninianus) byly původně menší stříbrné mince. Denár byl poprvé ražen Římem kolem roku 211 před n.l. za doby druhé punské války. Slovo denár vzniklo z latinského “deni” a znamenalo deset – jeden denár byl deset assů. Ve druhém století byl poměr změněn na 16 assů nebo 4 sesterce za jeden denár. Původně měl denár 4.55 gramů, postupně skokově klesal na 3.9g kolem roku 200 před n.l., po Nerově reformě měl 3.41 gramů (64-69 n.l.), který oficiálně přetrval až do třetího století.

Denáry byly raženy z kvalitního stříbra (95-98%), relativně vysoký obsah stříbra vydržel (nad 80%) až do poloviny druhého století našeho letopočtu.

Denár Caracally

Antoninian Caracally

Antoninian byl zaveden Caracallou na začátku roku 215. Měl hodnotu dvou denárů. Jeho reálná hmotnost byla ale jen cca jeden a půl denáru.

Obsah stříbra v denárech i antoninianech postupně klesal. Ve třetím století se pomalu ale jistě denár přestával používat a byl nakonec zrušen reformou Aureliana v roce 274 n.l.

Vizuální rozdíly

Antoninian se od denáru rozezná podle portrétu panovníka, ten má na antoninianech na hlavě korunu s ostny. Na denáru je panovník prostrovlasý nebo s jinou ozdobou (například věncem). Císařovny mají na antoninianech pod portrétem vyražený půlměsíc. Na denárech je busta zakončená bez půlměsíce.

Denár Galliena – hlava bez trnové koruny

Antoninian Galliena – hlava s trnovou korunou

Vzácnost

U každého panovníka je vzácnost denárů a antoninianů jiná. Obecně ale od Caracally jsou nejprve vzácnější antoniniany, což se mění u Gordiana, kde denáry začínají být vzácnější. U některých panovníku se prakticky nevyskytují, nebo jsou extrémně vzácné (například hned u Gordianova nástupce Philipa I. Araba ). Po Gordianovi se u některých panovníků ještě objevily větší emise denárů a jejich výskyt je relativně hojnější, ale jsou  to už spíše výjimky – například u Galliena ci Aureliana. U Galliena je zajímavé, že výskyt jeho denárů je sice malý a jsou vzácné (můj odhad je jeden denár na nejméně stovky antoninianů), ale musel jich razit nesrovnatelně více jak jeho otec Valerian, u něhož jsou to raritní mince. A to i přes mnohem větší emise Gallienových mincí obecně.

Vzácný antoninian Julie Maesy – pod portrétem zřetelný půlměsíc

Denár Julie Maesy

Denár Severiny

Antoninian Severiny

Dříve či později každý vážnější sběratel zkusí štěstí v domácí či zahraniční aukci. Samozřejmě v (nejen) malých aukcích najdete i velmi špatné mince, obecně se dá ale říci, že materiál ve velkých aukcích je kvalitnější a zajímavější než materiál například z aukčních portálů a obchodů. V obchodech nalezneme i zajímavé mince, ale jsou obvykle za přemrštěné maloobchodní ceny.

Aukce antických mincí se pravidelně pořádají po celém světě. Jejich množství i množství materiálu v nich je neskutečné. Naleznete malé lokální aukce, velké světové, ale třeba i speciální aukce pro movité klienty. Těm se věnovat nebudu, neboť ceny na těchto aukcí jsou často i několikanásobně vyšší než na běžných aukcích.

Seznamy aktuálních světových významnějších aukcí naleznete například na webech https://www.sixbid.com/ nebo https://www.numisbids.com/ . U nás na http://www.nume.cz/ a seznam aukcí ČNS http://numismatika.cz/ . Weby jako Sixbid nabízí i velmi snadné možnosti přihazování.

Pokud se nemůžete aukce zúčastnit osobně (což je u zahraničních aukcí pravidlem), můžete využít posílání limitů (maximální příhoz, který jste ochoten u dané položky přihodit). Větší část aukcí má už i své online aukce, kde dražíte spolu s lidmi v sále online. Děje se to prostřednictvím vlastních aplikací nebo služeb jako je třeba coretech, live-bidder a v ČR LiveBid.

A teď k tomu důležitému. Jak to celé funguje a kolik to stoji:

Pokud pošlete na minci příhoz 100 eur, minci získáte, pokud druhý nejvyšší příhoz je menší jak toto vaše maximum, nebo se vydraží za stejnou cenu, ale vy jste podal limit dříve, než v pořadí druhý přihazující. Existují výjimky jako například, že přednost má přihazující v sále, ale neměly by být.

Přihazuje se po krocích, každá aukce může mít velikost příhozů v kroku nastavené jinak, většinou to udává v pravidlech aukce. Zde příklad příhozu v e-live aukci HD Rauch:

1. do 20 eur             1 eur
2. do 60 eur             2 eur
3. do 150 eur           5 eur
4. do 600 eur         10 eur
5. do 1500 eur       20 eur

atd.

a Gorny & Mosh:

1. do 100 eur           5 eur
2. do 200 eur         10 eur
3. do 500 eur         25 eur
4. do 1000 eur       50 eur
5. do 2000 eur      100 eur

atd.

Což znamená, že limit může být 525 eur, ale ne 505 eur. Bohužel se opět stává, že v sále někdo řekne “525 nedám, ale dám 505” a pořadatelé na to přistoupí. Dle pravidel by ale neměli.

Při posílání limitů musíte mít neustále na paměti, že cena limitu není konečná. K limitu (resp. vyhrané ceně) se připočítá poplatek pořadatele, poštovné, pojištění (někdy mimo poštovné), někdy dovozní poplatky, někdy i poplatky banky (typu 10 liber za příjem elektronické platby) či poplatky za PayPal (3-4.5 %). Poplatek pořadatele je obvykle 15-20%, u některých elektronických aukcí jde i jen k 10%, ale někde i 25 a vice procent. Ve výsledku se může stát, že zaplatíte docela vysokou částku.

Příklad: vyhrajete 2 mince za 40 a 60 eur v aukci s poplatkem 20%, poštovným (včetně pojištění) 18 eur a platíme PayPalem s poplatky 3.5%

Výsledná cena = ( (40 + 60) * 1.2 + 18 ) * 1.035 = 142.83 eur

Což znamená, že reálná cena je pak o skoro 43 procent vyšší než součet dosažených cen. Neboli 1 eur příhozu nás přijde na 1.43 eur, což pro kurz 27,5 Kč za euro vychází skoro 40 Kč na jedno euro příhozu. Samozřejmě čím vyšší částka vydražená, tím více se tato hodnota snižuje až teoreticky k hodnotě poplatku. Když například v podobně aukci vyhrajete mince za 1000 eur a zaplatíte bankovním převodem v EUR (počítám s poplatkem banky cca 10 eur), tak reálný poplatek je pouze okolo 23 % a 1 eur příhozu tedy přijde na 34 Kč.

Na závěr několik aukcí, jejich poplatky a i nástin poplatků reálných (platba bankovním převodem):

Název aukce        poplatek        reálný poplatek (vydraženo za cca)

Kuenker                   17.5%            22% (220 eur)

HD Rauch                    20%            24% (200 eur)

Pecunem                  11.9%            17% (220 eur, PayPal je v ceně)

Roma Numis.              18%            26% (300 liber)

Naville                         15%            29% (275 liber, z poplatku se plati jeste 20% dan)

Gorny & Mosch           23%

K identifikaci římských mincí (budu mluvit primárně o císařství), je třeba znát panovníka, kterému minci přiřadit. Toho poznáte buď dle legendy kolem portrétu, nebo portrétu samotnému. Bohužel někdy může být obojí skoro nečitelné a v tom případě pomůže jen zkušený sběratel. Také není dobré spoléhat pouze na opis kolem portrétu, protože ty mohou mít někteří panovníci stejný. První tři století se dají podle portrétu docela dobře určovat, ale jsou i výjimky jako mladý Caracalla vs. Elagabalus vs. Geta a pod. Horší je to od čtvrtého století, kdy portréty i legendy si jsou dost podobné.

K základnímu určování jsem dlouho používal knihu Die Münzen der Römischen Kaiserzeit od Urshuly Kampmann. Mince u každého panovníka jsou seřazeny dle legendy na reversu. Každá mince je i oceněna. Ceny je nutno brát s rezervou, ale jde z nich dobře odhadnout vzácnost dané mince. Kniha obsahuje i portréty císařu a císařoven, také základní legendy aversů atd. Kniha je v němčině, kterou neovládám, ale to mi vůbec nevadilo.

Podobného druhu budou například anglické knihy od Davida R. Seara Roman Coins and Their Values I. – V. Bohuže kvůli několika svazkům musíte počítat s větší cenou, které děla v současné době asi 200 liber se slevou: http://www.greenlightpublishing.com/PBSCCatalog.asp?CatID=1560401

V USA se používá kniha ERIC II. (Encyclopedia of Roman Imperial Coins). Je jednoduše a přehledně zpracovaná, spousta reversů je nafocených. Její první díl si můžete zdarma stahnout v PDF zde: http://www.dirtyoldbooks.com/eric.html

Pokročilí pro určování šáhnou po klasice – desetisvazkovém RIC (Roman Imperial Coins), což je pořád stěžejní dílo, nebo čtyřsvazkovém Roman Silver Coins od Seabyho.

V dnešní době Internetu lze vše identifikovat online. Obecná stránka, kterou použijete na 95% mincí je Wildwinds http://www.wildwinds.com/ , kde naleznete mince s popisky i fotkami. Na ocenění mincí je zase dobrý web ACSearch http://www.acsearch.info/ , popřípadě komerční CoinArchivePro http://www.coinarchives.com/

Na různé panovníky či úseky dějin se dají najít speciální knihy a weby, které už jsou mimo tento článek. Za všechny alespoň vzpomenu stránku “Helvetica’s Identification Help Page”, která obsahuje velmi podrobné excellovské tabulky mincí různých panovníků, ale i mincí určitého typu atd. http://forumancientcoins.com/dane/

Na závěr uvedu ještě další knihy a zdroje na určování římských mincí:

• Albert Rainer: Die Münzen der Römischen Republik
• M.H.Crawford: Roman Republican Coinage
• Coinage of the Roman Republic Online: http://numismatics.org/crro/
• Nikola Moushmov: Ancient Coins of the Balkan Peninsula online: http://www.wildwinds.com/moushmov/

Tento článek se věnuje nákupním kanálům, jejich efektivitě a problematice cen mincí.

Jsou čtyři hlavní kanály kde nakupovat mince – numismatické obchody, numismatické aukce, aukční portály a přebytky jiných sběratelů.

Numismatické obchody (počítá se k nim jak fyzické sídla tak i jejich webové obchody) nabízí často omezený výběr mincí a ceny jsou obvykle vysoké, což reflektuje náklady s obchody spojené. Logicky se v nich mince obměňují s menší pravidelností. Výhoda je, že si do nich můžete mince přijít osobně prohlédnout a máte relativní jistotu autenticity, nebo alespoň  možnost minci vrátit. Spousta světových obchodů má své mince vystavené na webech jako je http://www.vcoins.com/ a http://www.ma-shops.com/. Je nutné počítat s vyššími cenami, záleží to od prodejce, ale někdy jsou to i násobky „rozumné“ ceny.

Numismatické aukce jsou asi nejlepší způsob, jak obohatit svojí sbírku, co do variability a kvality. Aukcí je veliké množství od velkých světových až po lokální, jako jsou u nás aukce ČNS (viz numismatika.cz). Ceny jsou vyšší, nicméně lze i na nich nakoupit mince za velmi dobré ceny, pokud máte štěstí. Výhoda těchto aukcí je ve zmíněné variabilitě a kvalitě, ale i v autenticitě mincí. Alespoň u těch velkých sálových, které upozorňují i na vady mincí či jejich úpravy. Jsou to například HD Rauch, Lanz, Kuenker, americká CNG a desítky dalších. U nás je největší pražská Aurea. Problém vidím ve velké variabilitě cen plus navýšení cen poplatky, které si aukční domy účtují nad vydraženou cenu. Velkým aukcím se budu samostatně věnovat v článku v budoucnu.

Na světové numismatické aukce lze přihazovat prostřednictvím agregačních serverů jako jsou sixbid.com nebo český nume.cz.

Aukční portály mají tu výhodu, že zde můžete (opět se štěstím), vydražit mince za skvělé ceny. Nejvýznamnějším světovým aukčním portálem je eBay, u nás zase Aukro. Velký problém těchto serverů je neserioznost některých prodejců a hlavně pravost mincí. Vězte, že například na eBay ve Španělsku je 50% mincí falešných a mezi hezkými možná 90%! V Německu či Anglii je to lepší, ale postupně zaznamenávám výrazné zhoršování. Kromě padělků se zde prodávají mince různě patinované nebo dokonce dorývané bez upozornění od prodejce.

Aukro je svým způsobem zvláštní. Jeho problematika je v tom, že na něm není dobrá kupní síla a dražené mince (bez minimální ceny) jdou na něm často za zlomek ceny v zahraničí. To se může zdát jako dobré pro sběratele, ale bohužel to dost snižuje nabídku. Spousta prodejců tam mince nedává, protože se bojí prodeje nízko pod jejich cenou.

Kupování mincí od jiných sběratelů je dost podobné obchodům, jen s tím rozdílem, že ceny mezi sběrateli jsou často o něco nižší jak od jiných zdrojů, i když výjímek je taky dost. Při koupí mince od zkušeného sběratele máte skoro jistotu, že je mince pravá. Bohužel ne vždy sběratelé nabízí kvalitní mince, neboť ne všichni kvalitní mince opravdu sbírají. Každopádně jsou sběratelé dobrým zdrojem když už ne na mince, tak na informace. Do této skupiny spadá i můj obchod s přebytky (takže po přečtení tohoto článku hybaj si ode mě neco hezkého koupit 🙂

Samozřejmě jsou i další zdroje na nákup mincí jako zastavárny, bazary a v posledních letech jde do oběhu i dost mincí od detektorářů, i když antické mince se nalézají hlavně ve státech, kde v minulosti dlouhodobě pobývali římané. Tam je to jednak často legální a taky je tam mincí daleko více. Bazary, zastavárny a pod. mají tu nevýhodu, že antické mince tam mají ojediněle a navíc nejsou specialisté na mince, takže nemáte jistotu pravosti.

Poslední zajímavost na závěr je ohledně ceny mincí v jednotlivých zemích. V určité zemi mohou být některe bežné mince či panovníci i výrazně levnější než v jiných zemích a to jednoduše z důvodu výskytu. Například Allecta ci Carausia si nejlevněji pořídíte v Anglii, kde vládli. Upozorňuji, že se to týká nejběžnějších typů reversů, vzácnější mohou být naopak dražší. Je to kvůli tomu, že těchto mincí je tam dost, ale je tam i více specializovaných sběratelů, kteří jdou po vzácných typech mincí.

Úprava mincí je v poslední době velmi častým jevem a zápolí s ní mnoho sběratelů. Prakticky každý sběratel se s úpravou mincí dříve či později setká. Prodejci upravují mince, aby zvýšili jejich hodnotu. Někdy však upravují mince i sami sběratelé, například když chtějí na své minci zviditelnit detaily, nebo prostě jen mají rádi tmavou patinu a minci napatinují. Nejčastější úpravy mincí je repatinace, tooling a smoothing, z čehož tooling a smoothing jsou fyzické úpravy samotné mince.

Upravená mince, na níž je vidět smoothing i tooling

Tooling, v překladu znamená úpravu, ale lepší je pojmenovat ho jako dorývání, je už extrémní zásah do mince a většina sběratelů ho posuzuje stejně jak padělání mincí. Toolingem se zvýrazňují detaily kresby tak, že se nově doryjí. Dle zkušenosti rytce někdy více  a někdy méně nápadně. Pro zkušeného sběratele jsou ale tyto mince vetšinou velmi zvláštní už na první pohled. Je to tím, že dorývání často zničí styl mince.

Smoothing se dá přeložit jako vyhlazení, respektive vyhlazení povrchu. Mince v nálezových stavech jsou často napadány korozí, která na povrchu mince tvoří krusty či usazeniny oxidů. Ty pak mohou tvořit jakési pevné nánosy, po jiných zbudou v minci díry a jiné nerovnosti. Relativně jednoduchý způsob, jak se těchto nežádoucích narušení mince zbavit, je vzít malou brusku, pilník a pod. a nerovnosti zbrousit do roviny. Smoothing většinou nezasahuje přímo do mince, odpilovávají se jen oxidace a ne detaily mince, proto se s ním běžně setkáme i na velkých aukcí. Nebere se jako extrémní negativní zásah a spoustou sběratelů je tolerován. Měl by ale být

Profesionálně upravené mince

v aukcích alespoň zmíněn v popisu předmětu. Smoothing poznáte tak, že se na povrchu mince dají dohledat stopy po brusu, nebo zahlazené okraje oxidací atd.

Poznat dorývanou minci je ale někdy dost obtížné, zvlášť když je rytec zkušený a nesnaží se do mince zasahovat moc. Doporučuji minci porovnávat s jinými podobnými originály z aukcí a publikací.

Jak po toolingu tak i po smoothingu následuje repatinace mince, takže pro nezkušené oko může vypadat mince velmi věrohodně.

Předchozí Julian Apostata před úpravou

Další úprava mincí je například nanášení kovu na minci, ať už sloužící ke zvýraznění detailů, zacelení děr atd. (hlavně u stříbrných a zlatých mincí).

Občas se taky vyhlazují škrábance a jiné nerovnosti právě u zlatých a stříbrných mincí. To je defacto smoothing a rozeznat takto upravené mince je někdy i pro odborníkovi oříšek.

Pro tréning jsem Vám připravil několik fotek upravených mincí. Můžete si hledat jak a kde jsou upravovány:

Dorývaný stříbrný denár. Kromě dorývaní byly detaily zvýrazněny i nanesením stříbra viz. treba nápis VOCONIUS

Předešlý denár před úpravou

Ukázka, jak dorývaní zničí styl

Všechny obrázky v tomto článku jsem stáhnul z různých aukcí a webů. Popisované úpravy mincí na fotkách jsem odvozoval sám, mohu se tedy mýlit. Nicméně jsem o nich přesvědčen.

Uchvátily mě mince panovníka Proba. Jeho antoniniany patří mezi nejběžnější mince třetího století. I proto se ceny většiny jeho mincí ve slušných stavech pohybují v řádech stokorun, v excelentních stavech s dochovaným postříbřením jen o něco více. V RIC je popsáno skoro tisíc typů, celkem má ale okolo 10.000 variant, což ho dělá spolu s cenou jeho mincí skvělého panovníka na sbírání. Většina jeho mincí je levná, ale právě kvůli množství variant dle typů opisů na aversu, druhů reversů, mincoven, ale taky spousta typů portrétu, ceny některých jeho mincí mohou vyletět na stovky EUR a viděl jsem vydražené antoniniany i nad 1000 eur.

V tomto krátkém článku bych chtěl vysvětlil základní rozdíly v Probových mincí a jak se odvíjí jejich cena. Jsou to opravdu základy, ale snad někomu pomohou. Pokusím se nastínit ceny, které budu udávat ve formě tří čísel v EURech (protože pokud chcete sbírat Proba na varianty, musíte koukat v cizině) podle kvality viz obrázky (podobné jak české hodnocení 3/2/1, kde 1 je s dochovaným postříbřenim na 50 a více procentech plochy). Pokud se podíváte na velké aukce, samozřejmě ceny musíte i zdvojnásobit. Nebudu se zabývat typy reversů, až na pár poznámek na závěr. Takže ohodnocení dle aversů:

Kvalita 1 s postříbřením

Kvalita 2

Kvalita 3

1. nejběžnějčí jsou mince, na kterých není nic jiného než busta panovníka s trnovou korunou na hlavě, ať už otočeného vlevo či vpravo. Na sobě má buď hábit nebo brnění (cuirass). V ruce může mít žezlo.
Cena 10/25/40+

Běžný antoninian Proba

2. Panovník ma na sobě helmu, v pravé ruce oštěp, často drží obyčejný štít vedle těla.
Cena 15/30/60+

3. To samé jak 2., ale štít je zdobený. Zdobení štítu má noho variant. Napřiklad s puntíkama se bere jako běžný, ale třeba s vyobrazeným jezdcem je už vzácnější. Na štítě může být ale i drak, pak jeho cená skáče závratně nahoru.
Cena 20/40/70+, vzácné varianty 100 až 200 EUR i více

Štít s jezdcem

4. Vzácnější typy štítu jsou nápříklad malý kulatý štít, štít s jiným tvarem než kulatý, štít umístěný před bustou Proba. Do této kategorie bych zahrnul i běžné štíty nestandardně zdobené například se zajímavým lemem, tečkou uprostřed štítu atd.
Cena 40/100/180 , ale i více

Malý kulatý štít (převzato z Internetu)

5. Nestandarní varianty jako jsou oštěp spolu s žezlem, použití levé ruky místo pravé a podobné zvláštnosti

Opisů na aversech Probových mincí je celá řada. Jednoduše se dá říci, že běžné jsou různé varianty opisů VIRTVS PROBI nebo nejběžnějších IMP C M AVR PROBVS PF AVG. Takže například IMP PROBVS AVG je běžný, ale pokud by na konci bylo například CONS, tak už je vzácný s cenou dvojnásobnou běžné varianty.

Variant reversů je plno, většina běžných. O trochu vzácnější jak postavy jsou jezdci nebo rozstoupená quadriga (dva kone vlevo, dva vpravo) se Solem, trošku méně častá je quadriga z boku jedoucí doleva opět se Solem. V praxi to znamená nárust cen o pár desítek procent. Probus má samozřejmě i vzácnější reversy jako například ten, kde promlouvá k vojákům, nebo třeba revers se lvem (ten se ale sem tam na aukcích objevuje).

Na závěr ukázky s cenami z poslední doby:

Štít před Probem, zdobený lemem, tečka na štíte, vydražená cena 226 EUR

Zdobený štít lemem a s koněm, nicméně vydraženou cenu 407 EUR dost dobře nechápu… že by to byl drak? 🙂